19 C 1/2022-50 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 7.490 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce poskytl žalovanému [příjmení] kartu k službě [anonymizována dvě slova], prostřednictvím které měl žalovaný možnost hradit kupní cenu zboží s možností odložených plateb až do výše 7.500 Kč. Částka čerpaná žalovaným prostřednictvím karty byla vždy připsána do měsíčního vyúčtování a žalovaný byl povinen uhradit ji spolu s poplatky v souladu s obchodními podmínkami žalobce. Žalovaný využil služeb žalobce ve výši 6.218 Kč, neuhradil však ničeho. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 6.218 Kč a dlužné poplatky z prodlení ve výši 1.272 Kč. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav. 5. Ze smlouvy k službě [anonymizována dvě slova], všeobecných podmínek žalobce a ceníku žalobce soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] za použití prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na základě které se žalobce zavázal zřídit žalovanému [příjmení] [anonymizováno], prostřednictvím něhož byl žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby až do výše poskytnutého limitu 7.500 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté finanční prostředky spolu s měsíčním vyúčtováním jeho [anonymizována dvě slova]. 6. Z vyúčtování služeb [anonymizováno] soud zjistil, že v [anonymizováno] [rok] vznikl žalovanému dluh (spolu s poplatky) ve výši 7.490 Kč; žalovaný neuhradil ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k jeho zaplacení. 7. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 8. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl uzavřením smlouvy k službě [anonymizována dvě slova] závazkový vztah ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z. Z tohoto závazkového vztahu vznikla žalobci povinnost zřídit žalovanému k realizaci plateb za zboží a služby [anonymizována dvě slova] a hradit za žalovaného platby dle jeho objednávek a žalovanému vznikla povinnost realizované platby řádně a včas uhradit. Žalovaný vyúčtování za realizované platby řádně a včas neuhradil a tím porušil svou základní povinnost vyplývající z uvedeného závazkového vztahu. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobci řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 12. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1.489 Kč.