19 C 148/2022-129 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 9. 6. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 96.319,66 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytl žalované úvěr ve výši 30.000 Kč, žalovaná mu však dosud dlužnou částku nevrátila. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí formou 72 měsíčních splátek ve výši 1.298 Kč společně s kapitalizovanými úroky ve výši 25.584 Kč a poplatky. Současně měli účastníci uzavřít smlouvu o doplňkových službách [anonymizováno] a inkasní služba, ve které se žalovaná zavázala za poskytnuté služby žalobci platit celkem 526 Kč, které byly součástí splátky úvěru. V případě zesplatnění úvěru byla žalovaná povinna zaplatit všechny splátky doplňkových služeb, na které by žalobci vzniklo právo, kdyby k předčasnému ukončení nedošlo. Ve smlouvách si dále ujednali smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná dostane do prodlení a pokutu 50 % zůstatku jistiny v případě zesplatnění úvěru. K zesplatnění došlo dne [datum]. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 28.087,79 Kč, úroků 20.550,97 Kč, služby [anonymizováno] 33.138 Kč, poplatků za upomínání 800 Kč a smluvní pokuty 14.043,90 Kč, přičemž zohlednil platbu žalované v celkové výši 11.682 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek. 2. Soud vyzval žalobce usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], mimo jiné k doplnění skutkových tvrzení, ze kterých konkrétních dokladů vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu podrobně uvedl všechny podklady, ze kterých při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel, tyto soudu předložil a sdělil, které skutečnosti zkoumal a které informace žalované sdělil před uzavřením smlouvy o úvěru. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru [číslo] smlouvy o doplňkových službách [anonymizováno], na základě které měl poskytnout žalované úvěr ve výši 30.000 Kč a doplňkové služby [anonymizováno] za částku 37.872 Kč, které měla žalovaná splácet spolu s úrokem ve výši 25.584 Kč formou 72 měsíčních splátek v souhrnné výši 1.298 Kč. Úvěr měl být žalované poskytnut tak, že si žalobce z jistiny strhl poplatek ve výši 6.000 Kč, a částka 24.000 Kč měla být poskytnuta na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se měla rovněž zavázat uhradit úrok v celkové výši 25.584 Kč, celková dlužná částka spotřebitelského úvěru činila částku ve výši 55.584 Kč, zápůjční úroková sazba činí 23 % p.a., smluvní pokutu 50 % nesplacené jistiny v případě zesplatnění, poplatky za upomínání a v případě prodlení se splácením doplňkových služeb smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, pokud se ocitne v prodlení se splácením. Dle potvrzení o úhradě dluhu ze dne [datum] žalobce zaplatil za žalovanou zbylou část úvěru [číslo] dle detailu pohybu ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla vyplacena částka 24.000 Kč. 6. Do dotazníku k posouzení bonity žalované, na základě kterého žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, žalovaná uvedla, že dosahuje měsíčního příjmu ze závislé činnosti ve výši 27.322 Kč, její náklady činí 3.850 Kč měsíčně, náklady na bydlení 9.081 Kč měsíčně. Dle přehledu závazků má závazek z nespecifikovaného úvěru ve výši 2.681 Kč, úvěr u [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 1.169 Kč, a u [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 4.000 Kč. Žalobce vyhodnotil uvedené skutečnosti tak, že žalovaná má měsíční závazky ve výši celkem 3.850 Kč, měsíční zůstatek činí 13.093 Kč. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaná má příjem ze mzdy ve výši 24.968 Kč a mimo jiné platí splátku půjčky u [příjmení] [příjmení] včetně pojistného, disponibilní zůstatek na účtu ke konci období činil 1.187,36 Kč. Za období od [datum] do [datum] žalovaná měla příjem ze mzdy 24.505 Kč, dále si vzala půjčku u [anonymizována dvě slova] ve výši 20.000 Kč a opět platila splátku půjčky u [příjmení] [příjmení] včetně pojistného, disponibilní zůstatek na účtu ke konci období činil – 4.819,51 Kč. Za období od [datum] do [datum] žalovaná měla příjem ze mzdy 32.492 Kč, platila splátku půjčky u [příjmení] [příjmení] včetně pojistného, disponibilní zůstatek na účtu ke konci období činil - 5.087,82 Kč. 7. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení všech dlužných částek výzvou ze dne [datum] se splatností do [datum]. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztah