19 C 155/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 23. 3. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 25.060 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené faktury [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 1.090 Kč, faktury [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 1.090 Kč, faktury [číslo] ze dne 11 5. 2018 znějící na částku 1.090 Kč, faktury [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 1.090 Kč, faktury [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 1.090 Kč a faktury [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 19.310 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a.s. a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby v rámci členství v programu [anonymizováno], které spočívalo v předání zařízení žalovanému za účelem dočasného užívání bez nároku na následný odkup a žalovaný se za to zavázal právnímu předchůdci žalobce hradit měsíční členský poplatek. Předmětem žaloby je 5 x neuhrazený členský poplatek ve výši 1.090 Kč, cena zařízení v částce 19.310 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, když žalovaný ve stanovené lhůtě nevrátil poskytnuté zařízení. Žalovaný do dnešního dne ani přes výzvu žalobce ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Dle záručního a dodacího listu ze dne [datum] převzal žalovaný dne [datum] od právního předchůdce žalobce zařízení, mobilní telefon [anonymizováno 5 slov], v hodnotě 26.160 Kč a vyjádřil souhlas s podmínkami programu„ [příjmení]“, služby„ Nový iPhone každý rok“. Z podmínek programu mj. plyne povinnost žalovaného hradit poplatek za poskytnuté zařízení ve výši dle ceníku věřitele a závazek žalovaného uhradit cenu zařízení v případě, že zařízení nevrátí. Dle podmínek programu smlouvu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným tvoří tyto podmínky, žádost o členství a předávací protokoly, které potvrzují předání konkrétně specifikovaného iPhonu žalovanému, resp. jeho vrácení. 6. Právní předchůdce žalobce vystavil žalovanému dne [datum] fakturu [číslo] se splatností dne [datum] ve výši 1.090 Kč představující měsíční splátku zařízení. Následně stejným způsobem vystavil žalovanému dne [datum] fakturu [číslo] splatnou dne [datum], na částku 1.090 Kč, fakturu [číslo] ze dne 11 5. 2018, splatnou dne [datum], na částku 1.090 Kč, fakturu [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], na částku 1.090 Kč a fakturu [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum], na částku 1.090 Kč. Z důvodu nevrácení zařízení vystavil předchůdce žalobce dne [datum] žalovanému fakturu [číslo] splatnou dne [datum], na zbytkovou cenu zařízení v částce 19.310 Kč. Vyúčtované částky však žalovaný neuhradil ve lhůtě splatnosti. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne, byť byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Součástí nároku žalobce jsou rovněž náklady vynaložené na vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč. 7. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 8. Dle ust. § 1746 o. z., zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 9. Dle ust. § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena inominátní smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. s prvky smlouvy o nájmu, dle které se žalobce zavázal odevzdat žalovanému konkrétní specifikovaný iPhone k užívání bez nutnost jeho odkupu a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci dohodnuté měsíční poplatky a v případě nevrácení zařízení i cenu zařízení. Žalovanému byly vyfakturovány měsíční splátky za zařízení ve výši 5 x po 1.090 Kč. Z důvodu nevrácení zařízení byla žalovanému fakturou [číslo] splatnou dne [datum], vyúčtována zbytková cena zařízení v částce 19.310 Kč. Žalovaný však své povinnosti nesplnil a dlužné částky neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla dle § 1879 o. z. postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Součástí nároku žalobce jsou rovněž náklady vynaložené na vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 25.060 Kč. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, proto jej soud zavázal k povinnosti zaplatit též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po datu splatnosti vystavených faktur. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.455 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.003 Kč, z odměny advokáta ve výši 600 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif určené v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH v sazbě 21 % ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).