19 C 208/2022-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2022 domáhal zaplacení částky ve výši 11.040 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poukázal téhož dne na účet uvedený žalovanou částku ve výši 8.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku ve lhůtě splatnosti do [datum] spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.040 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobce. Jelikož žalovaná svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradila, domáhá se žalobce jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od [datum], do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vyplývá, že se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč s tím, že žalovaná tuto částku vrátí spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.040 Kč ve lhůtě splatnosti do [datum]. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] označený ve smlouvě jménem žalované připsána platba ve výši 8.000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o platbě provedené z účtu společnosti [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobce svou pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru na žalobce. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávek. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], podanou k přepravě téhož dne, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky. 5. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Mezi účastníky vznikl v daném případě závazkový vztah založený smlouvou o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., v němž předchůdce žalobce vystupuje jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky (8.000 Kč) a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit případné náklady na úvěr (3.040 Kč) ve lhůtě splatnosti do [datum]. Dle výše specifikované smlouvy žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 8.000 Kč, čímž předchůdce žalobce svému závazku dostál, žalovaná však nikoli, když se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek poté, co na dluh ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla následně ve smyslu § 1879 o. z. postoupena na žalobce. Žalobci tak na základě prodlení žalované vzniklo právo požadovat zaplacení splatné částky úvěru (11.040 Kč). Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, a je tak povinna zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od [datum], do zaplacení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.040 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).