19 C 310/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10.000 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému jistinu ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce spolu s poplatky úvěru ve výši 7.400 Kč do data splatnosti dne [datum], a to formou 58 týdenních splátek po 300 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce. Žalobce vedle nesplacené jistiny ve výši 10.000 Kč současně požaduje smluvní a zákonné úroky z prodlení, které žalobce částečně kapitalizoval ve výši 3.986,28 Kč a 1.411,94 Kč. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování bylo zjištěno následující: Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], podepsal tuto smlouvu o úvěru ohledně částky 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za administrativní služby ve výši 2.000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 4.000 Kč a úrokem ve výši 1.400 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 300 Kč Celkem se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit částku ve výši 17.400 Kč. Výše úrokové sazby dle čl. 1 smlouvy o úvěru činila při 58 splátkách 23,72 % p.a. Dle smluvního ujednání poskytl předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku celkem 1.800 Kč, která byla započtena v částce 1.386,18 Kč na dlužný úrok, ve zbylém rozsahu na dlužné poplatky, přičemž zbylý poplatek ve výši 5.586,18 Kč žalobce nepožaduje. 5. V době uzavírání smlouvy měl předchůdce žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného informace uvedené v kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr. Z té vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřil totožnost žalovaného pomocí OP. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu na základě nájemní smlouvy, společnou domácnosti sdílí s partnerkou. Jako zdroj svých příjmů uvedl pracovní poměr u zaměstnavatele [příjmení] spol. s.r.o., kde je zaměstnán na pozici skladníka. Doplnil, že pobírá čistý příjem ve výši 11.500 Kč a rovněž je příjemcem určité formy státní podpory (důchod, příspěvek na bydlení, živobytí, děti apod.) ve výši 4.800 Kč. Na straně výdajů uvedl částku celkem 13.500 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] Předložená předžalobní výzva ze dne [datum], byla odeslaná žalovanému dne [datum], jak vyplývá z přiloženého podacího lístku. Žalovaný však do dnešního dne celou dlužnou částku neuhradil. 7. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce jakožto podnikatelem a žalovaným jakožto spotřebitelem byla dne [datum] ve smyslu § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru se splatností dne [datum], na základě které poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatky ve výši 7.400 Kč ve lhůtě splatnosti, a to formou 58 týdenních splátek. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když poskytnuté peněžní prostředky předchůdci žalobce řádně a včas neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Pohledávka za žalovaným byla následně ve smyslu § 1879 o. z. postoupena na žalobce. Žalobci vznikl vedle nároku na zaplacení zbývající dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč rovněž nárok na zaplacení příslušenství částky v podobě sjednaného smluvního úroku z prodlení, který žalobce částečně kapitalizoval za období ode dne následujícího po splatnosti úvěru ([datum]) do dne postoupení pohledávky ([datum]) v částce 3.986,28 Kč. Dále vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny stanovený v zákonné výši dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce částečně kapitalizoval za období ode dne [datum] do dne postoupení pohledávky ([datum]) v částce 1.411,94 Kč S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 10. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.