20 C 146/2021-29 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 4. 2021 dožadoval zaplacení částky ve výši 8 888 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 1. 1. 2021 do zaplacení) po žalovaném z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 725 Kč a smluvní pokuty ve výši 363 Kč, to celé poníženo o částečnou úhradu žalovaného ve výši 1 200 Kč. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 5. 1. 2022, kdy žalobce se z jednání omluvil, ale souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti a žalovaný se na jednání nedostavil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za září 2019 a kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobce ověřil totožnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru. Z výpisu účtu žalobce soud zjistil, že žalobce žalovanému poskytl jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč dne 21. 8. 2020. Z výpisů z revolvingového úvěru za září 2020 až únor 2021 soud zjistil, že žalovaný na dluh plnil pouze ve výši 1 200 Kč. Z předžalobní výzvy a podacího archu ze dne 9. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobcem k uhrazení dlužné částky do 10. 4. 2021. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 21. 8. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda žalobce splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobce se nedostavil k jednání a tak nemohl být dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, vyzván k doplnění skutkových tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud proto konstatuje, že žalobce tedy nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl žalobce žalovanému plnění ve výši 5 000 Kč bez právního důvodu. Pokud žalobce vyplatil žalovanému 5 000 Kč, tak vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil. Žalovaný žalobkyni částečně uhradil dle tvrzení žalobkyně částku ve výši 1 200 Kč, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 3 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 800 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, kdy úrok z prodlení náleží žalobci podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ode dne 11. 4. 2021 vzhledem k upomínce žalobce, kdy byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 10. 4. 2021 Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji na základě výše uvedených skutečností neshledal důvodnou. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobce byl úspěšný, co do částky 9 112 Kč (42,8 %) a žalovaný byla úspěšný, co do částky 5 088 Kč (57,2 %), kdy po odečtení úspěchu obou stran zbývá 14,4% úspěch žalovaného. Žalovanému však v tomto řízení nevznikly žádné náklady a soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Podání žalovaného ze dne 20. 9. 2021 nelze považovat za podání ve věci samé, když pouze vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.