20 C 150/2022-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 29.10.2021 domáhal po žalovaném zaplacení neuhrazeného úvěru poskytnutého na základě smlouvy, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [obec] dne 19.4.2007, kterým bylo žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, na kterou uhradil pouze 3 050 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a soud rozhodoval bez nařízení jednání podle § 101 odst. 4 o.s.ř.. 2. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má zjištěno následující skutkový stav: Smluvní vztah byl uzavřen mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 19.4.2007 jako smlouva o půjčce na částku 10 000 Kč, která měla být splácena ve 40 týdenních splátkách po 410 Kč, v celkové výši 16 400 Kč (důkaz smlouvou [číslo]), ze smluvních podmínek vyplývá, že výše roční procentní sazby nákladů je 294,1 %, podle článku 16 a 17 se smlouva řídí občanským zákoníkem číslo 40/1964 Sb. a zákonem o spotřebitelském úvěru číslo 321/2001 Sb.. Nárok byl postoupen smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobcem dne 18.12.2020 s účinností ke dni 5.1.2021 (důkaz smlouvou,) přílohou smlouvy je i seznam postoupených pohledávek. Skutečnost postoupení pohledávky byla žalované oznámena dopisem ze dne 6.1.2021 (důkaz listinou včetně podacího lístku), předžalobní upomínka byla zaslána 29.7.2021 (důkaze dopisem včetně podacího lístku). Právní subjektivita žalobce vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze. 3. Z provedeného dokazování má tedy soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dne 19.4.2007 na částku 10 000 Kč, soud nárok posoudil s ohledem na dobu uzavření smlouvy podle zákona číslo 40/1964 Sb., a to podle ustanovení 657, kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci, určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Žalobce tvrdil, že na dluh bylo uhrazeno 3 050 Kč a žalobce se domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 140,24 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 13 763,59 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z jistiny od 19.12.2020 do zaplacení. Při posouzení nároku soud dospěl k závěru, že soud posoudil nárok žalobce podle zákona číslo 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, podle § 3 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb. odst. 1 výkon práv a povinností vyplývající z občansko právních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy a bez právního důvodu zasahovat do práva oprávněných zájmů jiných. 4. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. V projednávané věci má soud s ohledem na požadovanou částku, která má být oproti půjčené zaplacena za toto ujednání v rozporu s dobrými mravy a proto soud považuje smlouvu za neplatnou. Žalovaný má povinnost proto vrátit bezdůvodné obohacení, které mu přijetím půjčky vzniklo podle § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Jestliže tedy žalovanému byla půjčena částka 10 000 Kč a uhradil 3 050 Kč, pak soud uložil žalovanému zaplatit rozdíl, tedy částku 6 950 Kč a pokud na jistinu bylo žalováno 8 140,24 Kč, pak v rozdílu soud žalobu zamítl, tj. v částce 1 190,24 Kč a dále soud žalobu zamítl v požadovaném kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení, kdy tento byl vypočítán z dlužné částky 6 950 Kč za dobu od 1.2.2008 do 18.12.2020 a v tomto rozsahu byl nárok přiznán, stejně v zákonné výši podle § 517 občanského zákoníku. 5. Při rozhodování o nákladech řízení soud přihlédl k úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení, kdy převážně úspěšný byl žalovaný, tento neuplatil náklady řízení, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.