20 C 154/2021-28 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 3. 2021 dožadoval zaplacení částky ve výši 5 580 Kč s příslušenstvím po žalovaném z titulu smlouvy o úvěru ze dne 9. 7. 2019 uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] s. r. o. (dále jen„ původní věřitel“). Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občasný soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a předchozím věřitelem byla dne 9. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, ve které se předchozí věřitel zavázal žalovanému poskytnout jistinu úvěru ve výši 4 500 Kč. Předchozí věřitel žalovanému poskytl žalovanému částky ve výši 4 500 Kč dne 9. 7. 2019. Žalobce žalovaného vyzval žalovaného k uhrazení poskytnutého úvěru naposledy přípisem ze dne 2. 2. 2021 (předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 17. 4. 2020) ve kterém žalovaného vyzval k plnění. Pohledávka za žalovaným byla předchozím věřitelem postoupena na žalobce (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020) Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 2. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021). Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 9. 7. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, i když je povinností žalobce tvrdit rozhodné skutečnosti a to i splnění jeho povinnosti zkoumat úvěruschopnost. Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl původní věřitel žalovanému plnění ve výši 4 500 Kč bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na žalobkyni. Žalovaný je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil. Žalovaný žalobci nevrátil na základě smlouvy o úvěru ničeho, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč s příslušenstvím, kdy úrok z prodlení náleží žalobci podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobce byl v řízení úspěšný, co do částky 4 500 Kč, a žalovaný byl v řízení úspěšný, co do částky 1 080 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný, co do 80,65 % a žalovaný do 19,35 %. Odečtením zůstává 61% úspěch žalobce. Soud stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení ve výši 908 Kč, jež představuje 61 % z částky 1 489 Kč. Tato částka se skládá z odměny advokáta, která je vypočítaná podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb (dále jen„ AT“). Odměna advokáta se skládá ze tří úkonů právních služeb 3x200 Kč za přípravu a převzetí právního zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), za předžalobní upomínku a sepis žaloby (oba úkony dle § 11 odst. 1 písm. d), 3x100 Kč jako režijní paušál podle § 14b odst. 5 písm. a), DPH z těchto částek v zákonné výši (189 Kč) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a dále k nákladům řízení patří zaplacený soudní poplatek 400 Kč.