20 C 169/2021-27 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 12. 2020 dožadoval zaplacení částky ve výši 13 426 Kč s příslušenstvím po žalovaném z titulu smlouvy o úvěru ze dne 9. 10. 2018 uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [příjmení] (dále jen„ původní věřitel“). Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občasný soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovanou a předchozím věřitelem byla dne 9. 12. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, ve které se předchozí věřitel zavázal žalovanému poskytnout jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu navrátit. Předchozí věřitel žalovanému poskytl žalovanému částky ve výši 10 000 Kč dne 9. 12. 2019. Předchozí věřitel žalovaného vyzval žalovaného k uhrazení poskytnutého úvěru naposledy přípisem ze dne 3. 8. 2020 (předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 3. 8. 2020) ve kterém žalovaného vyzval k plnění. Pohledávka za žalovanou byla předchozím věřitelem postoupena na žalobce (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020) Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 3. 8. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020). Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 9. 12. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, i když je povinností žalobce tvrdit rozhodné skutečnosti a to i splnění jeho povinnosti zkoumat úvěruschopnost. Žalobce tyto informace dotvrdil, když soudu sdělil, že posoudil úvěruschopnost tak, že nahlídl do centrální evidence exekucí a provedl lustraci v databázi dokladů. Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl původní věřitel žalovanému plnění ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na žalobci. Žalovaná je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen vydat žalobci, oč se na její úkor obohatil. Žalovaná žalobci nevrátil na základě smlouvy o úvěru ničeho, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím, kdy úrok z prodlení náleží žalobci podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobce byl v řízení úspěšný, co do částky 10 000 Kč, a žalovaná byla v řízení úspěšná, co do částky 3 426 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný, co do 74,5 % a žalovaná do 25,5 %. Odečtením zůstává 49% úspěch žalobce. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony, kdy odměna za jeden úkon představuje částku 300 Kč v souladu s § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb. Dále k nákladům řízení patří 3x100 Kč jako režijní paušál podle § 14b odst. 5 písm. a) výše jmenované vyhlášky, DPH z těchto částek v zákonné výši a dále soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy částka 2 252 Kč, kdy 49 % z této částky činí částku ve výši 1 103 Kč.