20 C 177/2021-26 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 12. 2020 dožadoval zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 20. 3. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 427,93 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč) po žalovaném z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] [příjmení] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 12. 1. 2022, kdy žalobce se z jednání omluvil, ale souhlasil s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti a žalovaný se na jednání nedostavil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19. 11. 2018 a obchodních podmínek soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru, přehledu plateb a transakce žalovaného s vyčíslením nedoplatku soud zjistil, že žalobce žalovanému poskytl jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobce a [právnická osoba] a ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a žalobcem soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena postupně až na žalobce. Z předžalobní výzvy oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu ze dne 7. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobcem k uhrazení dlužné částky do tří dnů ode dne doručení výzvy. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 19. 11. 2018 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda žalobce splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobce se nedostavil k jednání a tak nemohl být dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, vyzván k doplnění skutkových tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud proto konstatuje, že žalobce tedy nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl žalobce žalovanému plnění ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu. Pokud žalobce vyplatil žalovanému 10 000 Kč, tak vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 17. 11. 2020 do zaplacení, kdy úrok z prodlení náleží žalobci podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ode dne 17. 11. 2020 vzhledem k upomínce žalobce, kdy ta byla odeslána dne 7. 11. 2020 a domněnka doručení nastala dnem 12. 11. 2020 a poskytnutá tří denní lhůta žalovanému uplynula dne 16. 11. 2020 Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji na základě výše uvedených skutečností neshledal důvodnou. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobce byl úspěšný, co do částky 10 953,83 Kč (10 000 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do dne 12. 1. 2022), (65,4 %) a žalovaný byla úspěšný, co do částky 5 802,03 Kč (34,6 %), kdy po odečtení úspěchu obou stran zbývá 30,8 % úspěch žalobce. Žalobci soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 570 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, nákladů právního zastoupení, za odměnu advokáta za 3 úkony právní služby á 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvy. Dále náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. za 3 úkony á 100 Kč. Dále pak DPH ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení.