20 C 209/2021-27 — Městský soud v Brně

Žalobce se podáním ze dne 1. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 3 048 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval soud žalovaného, aby sdělil soudu, zda souhlasí s projednáváním věci bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu, která byla doručena dne 15. 11. 2021, nereagoval a k žalobě se nevyjádřil. Žalovanému bylo doručováno v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 1308/10 ze dne 30. 6. 2010. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání pouze na základě předložených listinných důkazů. V souladu s výše uvedeným ustanovením soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný neměl proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání v soudem určené lhůtě žádné námitky. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Dne 2. 12. 2020 cestoval žalovaný metrem žalobce, v 2. 12. 2020 v 15:30 č. linky C byl žalovaný kontrolován revizorem, kdy bylo zjištěno, že cestuje bez platného jízdního dokladu. Žalovanému byla uložena povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 524 Kč O této skutečnosti svědčí doklad o provedené přepravní kontrole [číslo]. Dne 9. 12. 2020 cestoval žalovaný tramvají žalobce, v 9. 12. 2020 v 12:36 č. linky 26 byl žalovaný kontrolován revizorem, kdy bylo zjištěno, že cestuje bez platného jízdního dokladu. Žalovanému byla uložena povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 524 Kč O této skutečnosti svědčí doklad o provedené přepravní kontrole [číslo]. Při právním posouzení soud aplikoval § 2550 a násl., § 2578, §1970 zákona č. 89/2012 Sb., § 7 odst. 5 věta první a druhá, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní přepravu, § 37 odst. 5 věta druhá, písmeno c), § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, smluvní přepravní podmínky. Výše zákonného úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný tedy porušil svou povinnost plynoucí ze shora citovaných předpisů, když při přepravě v dopravním prostředku nepředložil pověřenému pracovníkovi dopravce platný jízdní doklad, a proto bylo rozhodnuto o uložení povinnosti zaplatit žalobci požadovanou částku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka se skládá z odměny advokáta, která je vypočítaná podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb (dále jen„ AT“). Odměna advokáta se skládá ze tří úkonů právních služeb 3x200 Kč za přípravu a převzetí právního zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), za předžalobní upomínku a sepis žaloby (oba úkony dle § 11 odst. 1 písm. d), 3x100 Kč jako režijní paušál podle § 14b odst. 5 písm. a), DPH z těchto částek v zákonné výši (189 Kč) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a dále k nákladům řízení patří zaplacený soudní poplatek 400 Kč. Při výpočtu nákladů právního zastoupení soud aplikoval § 14b AT. K aplikaci musí být kumulativně splněny tři předpoklady. Musí se jednat o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, v řízení byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení. Pro aplikaci ustanovení o snížených nákladech řízení stačí naplnění těchto tří podmínek. K hledisku opakovanosti návrhů soud uvádí, že žalobce vystupuje opakovaně jako strana žalující ve sporech o uhrazení jízdného a přirážky jízdné, tato skutečnost je i logická vzhledem k předmětu činnosti žalobce, na základě toho soud považuje aplikaci § 14b AT za přiměřenou. Rozsudek byl vyhotoven v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.