20 C 227/2021-31 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 14 234,05 Kč s příslušenství z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba]. Pohledávka měla být postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobce. Žalovaný poskytnut úvěr ani příslušenství neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dne 16. 3. 2022 se konalo jednání ve věci, na které se žalovaný nedostavil, žalobce se omluvil. Soud dle § 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal v nepřítomnosti účastníků. Soud při zjišťování skutkového dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. Dne 6. 5. 2020 uzavřel původní věřitel úvěrovou smlouvu s žalovaným (smlouva o revolvingovém úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Původní věřitel na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč (loan apliation info, platební informace). Dne 14. 4. 2021 bylo žalovanému ze strany žalobce oznámeno, že jeho pohledávka byla postoupena na žalobce (oznámení o postoupení pohledávky). Dne 14. 4. 2021 vyzval žalovaného právní zástupce žalobce k splnění dluhu (výzva k úhradě a podací arch). Ze seznamu osob doloženým k žalobě soud nezjistil ničeho důležitého pro toto řízení, když tento důkaz měl dokládat postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce, avšak taková informace z něj nevyplývá. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 6. 5. 2020 smlouvu o úvěru. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Dále však již nebylo v řízení prokázáno, že původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Z listin předložených žalobcem tato skutečnost nijak nevyplývá. Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce tím, že se nedostavil, zbavil se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit důkazy k prokázání tvrzení, že původní věřitel uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným s žalobcem. Při právním hodnocení soud postupoval zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Žalovaný a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících OZ. Pohledávka za žalovaným však nebyla nikdy žalobci postoupena dle § 1879 a následují OZ. Z toho vyplývá, že žalobce není ve věci aktivně legitimován. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji soud zamítl (výrok I.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšný byl v řízení žalovaný, protože žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, a žalobce by tak byl povinen nahradit žalovanému náklady řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)