20 C 257/2021-19 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 11. 2021 dožadoval zaplacení částky ve výši 3 400 Kč s příslušenstvím po žalovaném z titulu smlouvy o úvěru ze dne 27. 3. 2020 uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občasný soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a předchozím věřitelem byla dne 27. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], ve které se předchozí věřitel zavázal žalovanému poskytnout jistinu úvěru ve výši 3 400 Kč, a žalovaná se zavázala ve lhůtě 30 dnů poskytnutou jistinu navrátit spolu s úrokem ve výši 3 465,62 Kč. Předchozí věřitel žalovanému poskytl žalovanému částky ve výši 3 400 Kč dne 27. 3. 2020. Pohledávka za žalovaným byla předchozím věřitelem postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 27. 7. 2021. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2021 vyzván k uhrazení dlužné pohledávky. Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 27. 3. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy je právě povinností žalobce tvrdit a doložit posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření smlouvy o úvěru. Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, kdy ke skutečnosti zda splnil svoji zákonnou povinnost ničeho nesdělil (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl původní věřitel žalované plnění ve výši 3 400 Kč bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na žalobce. Žalovaný je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen vydat žalobci, oč se na jeho úkor obohatil. Žalovaný žalobci nevrátil na základě smlouvy o úvěru ničeho, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 3 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 400 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 366,08 Kč. Úrok z prodlení náleží žalobci podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobce byl v řízení úspěšná, co do částky 3 400 Kč s příslušenstvím, a žalovaný byl v řízení úspěšný, co do částky 4 546,96 Kč, 256 Kč a 1 700 Kč. Žalovaná byla tedy převážně úspěšná. Žalované však žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.