20 C 44/2022-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 30. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 22 421 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce vystupující pod obchodní firmou [právnická osoba] do 16. 5. 2017 uzavřel se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace 18. 6. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovanému byla zaslána výzva, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce poskytl souhlas přímo v žalobě, zatímco žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a v právní formě tak, jak je žalobce ostatně specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Předmětem podnikatelských aktivit žalobce je mj. poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru. Je tedy zřejmé, že v případě žalobce se jedná o obchodní korporaci podnikající v oblasti poskytování úvěrů. Z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že se jedná o fyzickou osobu, když z údajů v této identifikační kartě byla potvrzena existence žalovaného. 6. Žalobce uzavřel se žalovaným jako úvěrující s klientem smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] z obsahu této smlouvy bylo zjištěno, že úvěr mohl být poskytnut až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v celkové výši 13 550 Kč formou bankovního převodu na účet, když číslo tohoto účtu bylo uvedeno u specifikace žalovaného jako účastníka smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru. Žalovaný měl dle smlouvy poskytnutý úvěr hradit ve výši minimální splátky 1/5 dluhu k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce s minimální výší 300 Kč. Žalovanému byly dle bodu 4.5 smlouvy zasílány výpisy z úvěru s aktuální výší dluhu, minimální splátkou a datem splatnosti, když žalovaný měl dle bodu 5.1 smlouvy uhradit poplatek 20 % z čerpané jistiny úvěru ve výši 2 710 Kč. Úrok byl sjednán v článku 6.1 smlouvy ve výši 20 % měsíčně od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. Úrok vyčíslený ke konci každého kalendářního měsíce se stal dle ujednání ve smlouvě součástí jistiny dluhu žalovaného, když takto vypočtený úrok činí v kapitalizované výši 12 308 Kč. Dále pak mezi účastníky sporu byla dohodnuta smluvní pokuta dle bodu 6.2 smlouvy, kdy podle bodu 6.3 smlouvy činí požadovaná smluvní pokuta 363 Kč. Žalovaný zaplatil na svém dluhu 6 510 Kč. Podle bodu 6. smlouvy se bez dalšího stává dluh splatným a žalobce je oprávněn požadovat zaplacení dlužné částky, když z titulu jistiny úvěru, poplatku a kapitalizovaných úroků 20 % měsíčně z jistiny úvěru, po připočtení smluvní pokuty tak žalobce požaduje z titulu úvěru 22 421 Kč. 7. Právním posouzením věci soud dospěl k závěru, že účastníci platně uzavřeli úvěrovou smlouvu podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, žalobce žalovanému poskytl částku 13 550 Kč, žalovaný však svým povinnostem platit jistinu a sjednané poplatky, náklady na vymáhání a smluvní pokuty nedostál. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku a úroky z prodlení dle §1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 898 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 22 421 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 350 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti.