21 C 167/2022-23 — Městský soud v Brně

Žalobou z 25.2.2022 domáhala se žalobkyně úhrady částky 20.000,00 Kč jako jistiny a 10.056,21 Kč jako neuhrazeného souhrnného poplatku (byť označeného jako kapitalizovaný úrok), vše s odůvodněním, že dne 27.11.2007 uzavřela [právnická osoba] s žalovaným smlouvu, na základě které mu poskytla částku 20.000,00 Kč a žalovaný se nad rámec této částky zavázal uhradit 13.920,00 Kč, tj. celkem 33.920,00 Kč v 53 týdenních splátkách po 640,00 Kč. Z této částky uhradil 3.863,79 Kč, přičemž věřitel následně pohledávku postoupil [anonymizováno] s.a.r.l. a ta pohledávku dále postoupila žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání, a to i přes částečně zamítavý výrok, jehož důvodem není neunesení důkazního břemene či břemene tvrzení ze strany žalobkyně, ale závěr soudu o částečné neplatnosti uzavřené smlouvy. Ze smlouvy, označené jako smlouva o půjčce, vzal soud za prokázáno, že dne 27.11.2007 uzavřeli [právnická osoba] a žalovaný v písemné formě smlouvu, která byla smlouvou formulářovou, do které se vpisovaly osobní údaje žalovaného a výše jednotlivých položek. Ve smlouvě žalovaný stvrdil, že převzal v hotovosti při podpisu smlouvy jistinu ve výši 20.000,00 Kč a nad její rámec se zavázal uhradit částku 13.920,00 Kč, tj. celkem 33.920,00 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640,00 Kč. Přípisem z 14.9.2018 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a předžalobní výzvou z 15.2.2022 byl vyzván k úhradě dluhu. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. S ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník posoudil soud nárok žalobkyně podle právních předpisů účinných do 31.12.2013. V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr podle § 497 an. zákona 513/1991 Sb. obchodní zákoník a zákona 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Žalovaný stvrdil ve smlouvě převzetí úvěrové jistiny 20.000,00 Kč a nerozporoval tvrzení žalobkyně o celkové výši plateb 3.863,79 Kč. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti ujednání o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru v částce 13.920,00 Kč. Při posuzování této otázky vzal v úvahu, že smlouva z 27.11.2007 je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou (§ 52 zák. 40/1964 Sb. občanský zákoník, dále obč. zák.), že souhrnný poplatek představuje 69,6 % jistiny, přičemž úvěr měl být splacen do 371 dnů, tj. prakticky do 1 roku od uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru je neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.) a rovněž pro rozpor se zákonem (konkrétně s § 56 odst. 1 obč. zák.), neboť ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, dosahujících 69,6 % jistiny úvěru je dle názoru soudu nepřiměřené poskytnuté částce a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalovaného jako spotřebitele, a to minimálně v části, v níž tato částka přesahuje 30 % z částky poskytnuté na úvěru za dobu jen minimálně přesahující dvanáct měsíců (doba splatnosti úvěru). Podle názoru soudu přitom není podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (úplata za poskytnutí úvěru, administrativní poplatek, souhrnný poplatek apod.) ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda je formálně rozložena na svým označením jednotlivé složky, tj. různé poplatky. Podstatné je, že v souhrnu tato částka svou povahou představuje to, co poskytovatel úvěru získává od dlužníka nad rámec vrácené jistiny, přičemž při sjednání spotřebitelských úvěrů tato odměna věřitele, resp. to, co věřitel za poskytnutí úvěru získá, nesmí být v příkrém nepoměru s výší úvěrové jistiny i dobou, po kterou má být úvěr splácen. Je přitom pochopitelné, že u dlouhodobých úvěru dlužník uhradí nad rámec úvěrové jistiny nepoměrně více. V daném případě se však jedná o úvěr, který měl být splacen v poměrně krátké době jednoho roku, přičemž, jak bylo uvedeno výše, věřitel měl získat nad rámec jistiny částku odpovídající 69,6 % úvěrové jistiny. Soud podotýká, že k totožným závěrům dospěly již dříve soudy vyšších stupňů ve skutkově obdobných věcech, srov. například odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. v Aspi 101 VSPH 14/2012, přičemž účastníci řízení mohou důvodně očekávat (§ 13 zák. 89/2012 Sb.) při existenci srovnatelných základních rysů věci shodné posouzení nároku. Lze tak shrnout, že dle názoru soudu ze shora uvedených důvodů poskytovateli úvěru, a tedy následně i žalobkyni nevznikl nárok na celkovou odměnu nad rámec úvěrové jistiny, převyšující 30 % z úvěrové jistiny, tj. 6.000,00 Kč, a tedy i celkovou úhradu částky 26.000,00 Kč při řádném splácení úvěru. Žalovaný uhradil celkem 3.863,79 Kč, k úhradě tak zůstává částka 22.136,21 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal, včetně nárokovaného úroku z prodlení, odpovídajícího § 517 obč. zák., vl. nař. 142/1994 Sb. s tím, že úrok z prodlení byl kapitalizován za dobu od 2.7.2015 do 30.6.2022 jako úrok z prodlení z částky 20.000,00 Kč v procentuální výši 7,05 % ročně za dobu od 02.07.2015 do 31.12.2015 ve výši 706,93 Kč 7,05 % ročně za dobu od 01.01.2016 do 30.06.2016 ve výši 703,06 Kč 7,05 % ročně za dobu od 01.07.2016 do 31.12.2016 ve výši 710,79 Kč 7,05 % ročně za dobu od 01.01.2017 do 30.06.2017 ve výši 699,20 Kč 7,05 % ročně za dobu od 01.07.2017 do 31.12.2017 ve výši 710,79 Kč 7,50 % ročně za dobu od 01.01.2018 do 30.06.2018 ve výši 743,83 Kč 8,00 % ročně za dobu od 01.07.2018 do 31.12.2018 ve výši 806,57 Kč 8,75 % ročně za dobu od 01.01.2019 do 30.06.2019 ve výši 867,80 Kč 9,00 % ročně za dobu od 01.07.2019 do 31.12.2019 ve výši 907,39 Kč 9,00 % ročně za dobu od 01.01.2020 do 30.06.2020 ve výši 897,53 Kč 7,25 % ročně za dobu od 01.07.2020 do 31.12.2020 ve výši 730,95 Kč 7,25 % ročně za dobu od 01.01.2021 do 30.06.2021 ve výši 719,04 Kč 7,50 % ročně za dobu od 01.07.2021 do 31.12.2021 ve výši 756,16 Kč 10,75 % ročně za dobu od 01.01.2022 do 30.06.2022 ve výši 1.066,16 Kč celkem …………………………………………………... 11.026,20 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci úspěch do 73,65 % vzneseného nároku, neúspěch do 26,35 %, soud proto žalovaného jako procesně více neúspěšného účastníka zavázal k úhradě poměrné části, a to 47,3 % nákladů řízení. Ty jsou tvořeny uhrazeným soudním poplatkem 1.203,00 Kč, z něhož žalobkyně nárokuje pouze 800,00 Kč, a náklady právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony po 300,00 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby), 3x rež. paušál po 100,00 Kč, celkem včetně 21% DPH 2.252,00 Kč, z čehož 47,3 % představuje částku 1.065,20 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný zavázán.