219 C 12/2022-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14.840 Kč s příslušenstvím, představující peněžitou jistotu, kterou žalobce uhradil žalovanému z titulu nájemní smlouvy k bytu [číslo] nacházejícího se na ulici [ulice] v [obec]. Jelikož nájemní vztah k předmětnému bytu ve vlastnictví žalovaného zanikl ke dni [datum], domáhá se žalobce v souladu s ustanovením uzavřené nájemní smlouvy vrácení částky peněžité jistoty, a to společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný ani žalobce se k věci na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, na jejichž základě vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu k bytové jednotce [číslo] nacházející se v domě [adresa], č. or. [anonymizováno], na ulici [ulice] v [obec a číslo], a to na dobu určitou od [datum] do [datum], jak dokládá nájemní smlouva a předávací protokol k bytu ze dne [datum]. Při podpisu smlouvy byla v souladu s čl. IV odst. 1 nájemní smlouvy žalovaným uhrazena peněžitá jistota ve výši jednoho měsíčního nájemného, tedy v částce 14.840 Kč, jak vyplývá z platby ze dne [datum] evidované na výpisu z účtu [číslo]. Dle čl. IV odst. 2 této smlouvy je pronajímatel povinen nejpozději do 30 dnů od skončení nájmu vyúčtovat a vrátit nájemci složenou jistotu v plné výši, případně částku odpovídající rozdílu mezi složenou jistotou a případným dluhem nájemce evidovaným ke dni zániku nájmu. Nájemní vztah byl ukončen uplynutím sjednané doby nájmu ke dni [datum]. Z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k vrácení složené peněžité jistoty po skončení nájemního vztahu s tím, že v opačném případě se bude domáhat nároku u příslušného soudu. Výzva byla odeslaná na adresu žalovaného dne [datum], jak je zřejmé z dodejky České pošty s vrácenou zásilkou. 5. Předmětný právní vztah soud posuzoval podle zákonné úpravy účinné od 1. 1. 2014, tedy podle právní úpravy vyplývající ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále rovněž„ o. z.“). 6. Podle ustanovení § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2254 odst. 1 o. z., ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. 8. Podle § 2254 odst. 1 o. z., při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. 9. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Žalovaný si s žalobcem sjednal nájemní vztah k předmětnému bytu ve smyslu § 2201 o. z., přičemž dle § 2254 odst. 1 o. z. si strany v čl. IV odst. 1 nájemní smlouvy ujednaly, že žalobce v souvislosti s užíváním bytu uhradí žalovanému jistotu ve výši jednoho měsíčního nájemného, tedy v částce 14.840 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalobce částku jistoty v plné výši, řádně a včas uhradil žalovanému, čímž svou povinnost vyplývající ze smluvního vztahu splnil. Nájemní vztah zanikl uplynutím sjednané doby nájmu ke dni [datum] ve smyslu § 603 o. z. ve spojení s § 2204 o. z. Žalovaný však nesplnil svou povinnost, když částku peněžité jistoty ve výši 14.840 Kč ve smluvně sjednané lhůtě 30 dnů po skončení nájemního vztahu nevrátil žalobci, a jednal tak v rozporu s ustanovením § 2254 odst. 1 o. z. a čl. IV odst. 2 nájemní smlouvy. Žalobce v řízení prokázal uzavření nájemního vztahu mezi účastníky, jeho následné skončení a existenci a výši dluhu, žalovaný naopak v řízení netvrdil a neprokázal, že by vzniklý dluh uhradil žalobci. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dluhu mu bylo dle § 2254 odst. 1 o. z. a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uloženo uhradit žalobci rovněž zákonné úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí 30 dnů po skončení nájmu ve smyslu čl. IV odst. 2 sjednané nájemní smlouvy, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce 3 dnů soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 s přihlédnutím k § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., kdy soud přiznal úspěšnému žalobci, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a dále ze dvou paušálních náhrad po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., které náleží nezastoupenému účastníku, za dva úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., (návrh ve věci samé a výzva k plnění), což jsou jediné žalobcem účelně vynaložené náklady. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. l o. s. ř.