242 C 30/2021-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou k soudu dne 1. 10. 2021 se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 43.380 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v jejich společném jmění je bytová jednotka [číslo] v domě č. pop. [číslo] na adrese [adresa žalobkyně]. Závazným výpočtovým listem byla stanovena výše zálohových plateb spojených s užíváním bytu částkou 2.932 Kč a počínaje červnem 2013 změněna na částku 2.892 Kč. Žalovaní dlouhodobě neplnili svou povinnost provádět tyto úhrady řádně a včas, čímž se dostali do prodlení. Předmětem žaloby jsou neuhrazené měsíční zálohy za služby v období od měsíce listopadu 2018 do měsíce března 2020, z čehož za dva měsíce (prosinec 2018, červen 2019) žalovaní platby uhradili a tyto tak nejsou předmětem žalobního nároku. Na zálohových měsíčních platbách tedy dosahoval dluh pro vymezené období částky 43.380 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaní nereagovali. 2. Žalovaní se k návrhu písemně nevyjádřili. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaní se k věci na výzvu soudu nevyjádřili, žalobce k takovému postupu vyjádřil svůj souhlas podáním ze dne [datum]) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Soud vzal za prokázané, že žalovaní jsou vlastníky bytové jednotky [číslo] v domě č. pop. [číslo] v k.ú. [část obce], což bylo doloženo výpisem z katastru nemovitostí pro k. ú. [část obce], [územní celek], [list vlastnictví]. Z výpisu z rejstříku Společenství vlastníků jednotek Krajského soudu v Brně, oddíl S, vložka [číslo] bylo prokázáno, že žalobce je správcem předmětného domu. Žalovaní převzali v červnu 2008 výpočtový list, který stanovil výši zálohy na úhrady poskytované s užíváním bytu a platby do tzv. fondu oprav ve výši 2.932 Kč a tyto platby žalobce každoročně zúčtovával. Výše záloh byla počínaje červnem 2013 změněna na částku 2.892 Kč měsíčně. Splatnost jednotlivých měsíčních záloh nastávala dle smlouvy vždy k poslednímu dni v měsíci, za který zálohy náleží. Žalovaní platby záloh uskutečňují, nikoliv však pravidelně. Za období od měsíce listopadu 2018 do měsíce března 2020 provedli žalovaní toliko úhradu záloh za dva kalendářní měsíce, a to prosinec 2018 a červen 2019. S úhradou plateb po 2.892 Kč měsíčně za ostatních celkem 15 měsíců ve vymezením období se dostali žalovaní do prodlení, jak vyplývá z doloženého vývoje plateb. Dopisy ze dne [datum], předanými k přepravě dne [datum], byly žalovaným zaslány předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ve výši 43.380 Kč. 5. Soud na prokázaný skutkový stav v souladu s ustanovením § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále o. z.), aplikoval tento zákon, neboť se jedná o práva a povinnosti vzniklé po [datum]. 6. Podle ustanovení § 2247 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. 7. Dle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 8. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná. Žalovaní se zavázali v souvislosti s užíváním bytu hradit zálohové platby za služby spojené s jeho užíváním. Ohledně uplatňované jistiny žalobce splnil povinnost tvrzení i důkazní, když prokázal, že žalovaní v bytě v předmětném období bydleli a využívali služby, ovšem tyto náklady nehradili řádně a včas ve sjednaném rozsahu, přičemž svá tvrzení podložil listinnými důkazy. Žalovaní naopak v řízení netvrdili a neprokázali, že by uhradili vzniklý dluh, který se skládá z nedoplatku na službách za 15 měsíců po částce 2.892 Kč měsíčně. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovaným uhradit žalobci společně a nerozdílně dlužnou částku v celkové výši 43.380 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení, na které žalobci plyne nárok z ust. § 1970 o. z., jejichž výše je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení byly přiznány od prvního dne prodlení s úhradou každé jednotlivé zálohy, tedy vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých měsíčních záloh, jež nastávala vždy k poslednímu dni v měsíci, za který zálohy náleží. Lhůtu k plnění v délce 3 dnů soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11.649 Kč. Tato odměna sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.169 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna po částce 2.860 Kč za jeden úkon právní služby stanovená dle § 6, § 7 bodu 5 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 43.380 Kč, a to celkem za učiněné 3 úkony právní služby po 2.169 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále ze tří paušálních náhrad po 300 Kč. Souhrnná částka činí 11.649 Kč, právní zástupce není dle dostupných údajů plátcem DPH. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce společně a nerozdílně ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. l o. s. ř.