262 C 33/2021-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 12. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 323 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 10. 1. 2021 byl žalovaný jako svěřenec Výchovného ústavu, střediska výchovné péče HELP, základní škola a střední škola, [obec] (dále jen„ výchovný ústav“) zajištěn na útěku z výchovného ústavu příslušnou hlídkou Policie České republiky. Žalovaný byl převezen služebním vozidlem žalobcem z [obec] do výchovného ústavu; trasa v délce 50 km. Náhrada za použití služebního vozidla byla žalobcem vyčíslena na 323 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu ze strany žalobce ze dne 14. 5. 2021 neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Žalovaný byl ke dni 10. a 11. 1. 2021 svěřencem Výchovného ústavu, střediska výchovné péče HELP, základní škola a střední škola, [ulice a číslo], [obec]. Žalovaný byl spolu s další osobou dne 10. 1. 2021 v 23:25 h kontrolován a lustrován hlídkou Policie České republiky, přičemž bylo zjištěno, že se jedná o osobu na útěku z výchovného ústavu. S ohledem na skutečnost, že výchovný ústav nebyl schopen zajistit převoz žalovaného zpět do výchovného ústavu, zajistil převoz žalobce. Žalovaný byl převezen služebním vozidlem žalobce tov. zn. Škoda, typ Octavia, r.z. [anonymizováno] [číslo], na trase [obec] – [obec] o délce 50 km. 5. Při paušální náhradě 4,40 Kč/km jízdy, vyhláškové ceně pohonných hmot 27,80 Kč (§ 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a spotřebě vozidla 7,4 l /100 km byla vypočtena náhrada za použití služebního vozidla pro převoz žalovaného ve výši 323 Kč (jak plyne z protokolu o vyčíslení nákladů za použití služebního dopravního prostředku ze dne 6. 4. 2021, úředního záznamu o zajištění osoby ze dne 11. 1. 2021 a technického průkazu vozidla [registrační značka]). 6. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dne 14. 5. 2021, opětovně byl žalovaný vyzýván předžalobní upomínkou dne 25. 10. 2021. 7. Podle § 26 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o PČR“), zajistí-li policista osobu nezletilou nebo osobu, která není trestně odpovědná, je povinen informovat o této skutečnosti neprodleně jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo školské anebo výchovné zařízení, ze kterého osoba utekla, nebo jiné obdobné zařízení, ve kterém je tato osoba umístěna na základě rozhodnutí soudu anebo na základě souhlasu zákonných zástupců anebo opatrovníka. Zákonný zástupce, opatrovník nebo uvedené zařízení jsou povinni bez zbytečného odkladu zajistit odvoz této osoby z útvaru, v němž je osoba zajištěna. Zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu. Policie zajištěnou osobu, která utekla z výkonu ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo předběžného opatření, převeze na nejbližší záchytné pracoviště diagnostického ústavu, pokud není školské zařízení, z něhož osoba utekla, blíže než toto záchytné pracoviště. 8. Žalovaný byl na útěku z výchovného ústavu zajištěn a následně převezen hlídkou Policie České republiky z [obec] zpět do výchovného ústavu v obci [obec]. V souvislosti s převozem žalovaného vznikl žalobci nárok na úhradu nákladů na převoz ve výši 323 Kč v souladu s vyhláškou č. 589/2020 Sb. Žalovaný byl ze strany žalobce opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, své povinnosti dle § 26 odst. 4 zákona o PČR však nedostál. 9. Právo žalobce na zaplacení úroku z prodlení plyne z ustanovení § 1970 o. z. a jeho výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Vzhledem k tomu, že žalobcem předložené listiny korespondují tvrzením obsaženým v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení, které činí 200 Kč Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Podle ustanovení § 1 a § 2 cit. vyhlášky žalobci náleží paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 200 Kč, a to za dva úkony po 100 Kč (návrh ve věci samé a výzva k plnění) podle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky. 14. Výrokem III rozhodl soud podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, o povinnosti žalovaného k úhradě soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, neboť žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích od placení soudního poplatku osvobozen a byl ve sporu zcela úspěšný.