30 C 234/2021-32 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 18. 8. 2021 dožadovala zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 20. 4. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 976,32 Kč a částky 250 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky) po žalovaném z titulu smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2018 uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“). Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občasný soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Řízení bylo částečně zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2022, č. j. 30 C 234/2021-20, na základě částečného zpětvzetí žaloby. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalovaným a předchozím věřitelem byla dne 19. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, ve které se předchozí věřitel zavázal žalovanému poskytnout limit úvěru ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s úrokem 8,5 % měsíčně. (smlouva o úvěru, loan application, výpis z účtu předchozího věřitele s verifikační platbou žalovaného). Předchozí věřitel žalovanému poskytl žalovanému částky ve výši 10 000 Kč dne 19. 11. 2018 a 5 000 Kč dne 23. 11. 2018 (potvrzení o platbě dne 23. 11. 2018 a 19. 11. 2018, potvrzení [právnická osoba] ze dne 21. 4. 2022 a ze dne 13. 1. 2022). Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k uhrazení poskytnutého úvěru naposledy přípisem ze dne 6. 5. 2020 (předžalobní výzva, poštovní podací arch ze dne 6. 5. 2020) ve kterém žalovaného vyzval k plnění ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Pohledávka za žalovaným byla předchozím věřitelem postoupena na [právnická osoba] (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2019). Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2019). Soud ostatní důkazní prostředky předložené žalobkyní neprováděl pro jejich nadbytečnost. Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 19. 11. 2018 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto usnesením ze dne 6. 1. 2022, č. j. 30 C 234/2021-13, vyzval žalobkyni k doložení splnění zákonné povinnosti. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala pouze sdělením, že neobdržela od původního věřitele žádné podklady. Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl původní věřitel žalovanému plnění ve výši 15 000 Kč bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na žalobkyni. Žalovaný je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil. Žalovaný žalobkyni nevrátil na základě smlouvy o úvěru ničeho, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení, kdy úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný se ocitl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení dne 14. 5. 2020 vzhledem k upomínce, ve které vyzývá žalovaného k uhrazení dluhu, ze dne 6. 5. 2020 a poslední den lhůty k plnění žalovanému uplynul dnem 13. 5. 2020, jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 9,75 %, tak soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení pouze ve výši 9,75 % a ne ve výši 10 %, tak jak by žalobkyni náleželo podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla poté zamítnuta, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 20. 4. 2019 do 13. 5. 2020, když takový byl požadován nedůvodně, když v tomto období žalovaný nebyl v prodlení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 tak, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, co do částky 18 369,76 Kč, a žalovaná byla v řízení úspěšná, co do částky 7 788,99 Kč (příslušenství bylo kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku 1. 9. 2022), když žaloba byla částečně zamítnuta a žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení, co do částky 5 976,32 Kč a 250 Kč, když žalobu, co do této částky vzala zpět z odůvodněním, že žalobkyni nebyly předány podklady k zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, co do 70 % a žalovaný do 30 %. Odečtením zůstává 40% úspěch žalobkyně. Soud proto přiznal úspěšné žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 949 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, nákladů právního zastoupení, za odměnu advokáta za 2 úkony právní služby á 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a 2 úkony á 150 Kč podle § 11 odst. 2 písm. h) a § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu za jednoduchou výzvu k plnění a částečné zpětvzetí žaloby. Dále náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. za 4 úkony á 100 Kč. Dále pak DPH ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení.