31 C 121/2022-15 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou soudu dne 21. 3. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 7 500 Kč s úroky z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku placeného vlastníkem (provozovatelem) motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Na základě ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je žalobce příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se shora uvedeným zákonem. Žalovaná co by vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], zapsaná v registru vozidel, neměla od 1. 12. 2019 do 18. 5. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo bylo nepojištěno 170 dní. Žalovaná přes výzvu k úhradě zůstala žalobci příspěvek ve výši 7 500 Kč dlužna. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná, která je vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], v období od 1. 12. 2019 do 18. 5. 2020 nesplnila zákonnou povinnost sjednat povinné ručení k předmětnému vozidlu. Z výzvy k zaplacení z 16. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla ze strany žalobce vyzvána k zaplacení příspěvku za období od 1. 12. 2019 do 18. 5. 2020, jehož základ činil 7 990 Kč. Jelikož žalovaná příspěvek ve stanovené lhůtě 30 dnů nezaplatila, byla ze strany žalobce opětovně upomínkou ze dne 7. 1.2021 upozorněna na dlužnou částku, kdy k této částce byly žalované vyčísleny navíc náklady na uplatnění ve výši 300 Kč i úroky. Žalovaná byla celkem po třetí upomínána o zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 8. 12. 2021, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. V řešené věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaná, jakožto vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód] v období od 1. 12. 2019 do 18. 5. 2020 nesplnila zákonnou povinnost uzavřít k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná je proto ve smyslu ust. § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, osobou povinnou k úhradě příspěvku ve výši 7 990 Kč a nákladů uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Soud jí tedy uložil povinnost, aby žalobci zaplatila celkovou částku 7 500 Kč, jak žalobce v žalobě žádal. Jelikož se žalovaná dostala s úhradou dluhu do prodlení, přiznal soud žalobci i nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná zůstala v řízení zcela neaktivní, netvrdila žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči ní žalobcem, je z hlediska hmotného práva nedůvodný. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 7 500 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 1 489 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.