31 C 132/2022-21 — Městský soud v Brně

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společností [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 18. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 17. 9. 2018. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný neplnila své povinnosti řádně a včas, úvěr nesplatil, a to ani přes upomínku žalobce ze dne 13. 4. 2021. Smlouvou po postoupení pohledávky ze dne 3. 3. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 13. 4. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Sjednaná výše úvěru činila 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právními předchůdci žalobce poplatek ve výši 2 800 Kč, žalovaný se smlouvou zavázal vrátit jistinu úvěru a poplatek za jeho poskytnutí do 17. 9. 2018 formou jednorázové splátky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistili, že žalovaný byl informován o podmínkách úvěru. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že částka ve výši 10 000 Kč byla odeslána na účet [bankovní účet] dne 18. 8. 2018. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil dne 13. 4. 2021 postoupení pohledávky na žalobce (včetně podacího lístku). Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce smlouvou ze dne 3. 3. 2021 včetně přílohy seznamu postoupených pohledávek. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 násl. zákona č. 89/2012 S., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupoval právní předchůdce žalobce a následně žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 2 800 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Žalovaný svou povinnost ze smlouvy nesplnil, žalobci nevrátil ničeho, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. S ohledem na prodlení žalovaného s vrácením peněžitého dluhu, který měl být dle smlouvy o úvěru vrácen do 17. 9. 2018, vznikl žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 12 800 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 500 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti.