31 C 151/2022-18 — Městský soud v Brně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 12 533 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že ve dnech 2. 11. 2019 až 5. 11. 2019 a ve dnech 15. 11. 2019 až 17. 11. 2019 poskytl žalovanému ubytovací služby a související služby (restaurace, parkování) v [anonymizována dvě slova] [obec] na adrese [ulice a číslo] v [obec] Cenu poskytnutých služeb vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] ze dne 5. 11. 2019 znějící na částku 6 758 Kč, která se stala splatnou dne 19. 11. 2019, a fakturou [číslo] ze dne 18. 11. 2019 znějící na částku 5 775 Kč, která se stala splatnou dne 2. 12. 2019. Žalovaný přes výzvu k úhradě (předžalobní upomínku ze dne 14. 1. 2022) zůstal cenu ubytovacích a souvisejících služeb žalobci dlužen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: Z faktury [číslo] ze dne 5. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce touto fakturou žalovanému vyúčtoval cenu ubytování v [anonymizována dvě slova] [obec] v termínu od 2. 11. 2019 do 5. 11. 2019, restaurační služby, parkování a městskou daň v souhrnné výši 6 758 Kč, která se stala splatnou dne 19. 11. 2019. Z faktury [číslo] ze dne 18. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce touto fakturou žalovanému vyúčtoval cenu ubytování v [anonymizována dvě slova] [obec] v termínu od 15. 11. 2019 do 17. 11. 2019, restaurační služby, parkování a městskou daň v souhrnné výši 5 775 Kč, která se stala splatnou dne 2. 12. 2019. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 1. 2022 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě dluhu v souhrnné výši 12 533 Kč, výzva k úhradě byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 17. 1. 2022. Dle § 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanského zákoníku“, smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. Na základě žalobcem předložených listin, a to faktur [číslo] [číslo] soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako ubytovatelem a žalovaným jako objednatelem byla dne 2. 11. 2019 a dne 15. 11. 2019 uzavřena smlouva o ubytování dle § 2326 občanského zákoníku. V souladu s uzavřenou smlouvou o ubytování žalobce žalovanému poskytl ubytování v [anonymizována dvě slova] [obec] v termínu od 2. 11. 2019 do 5. 11. 2019, restaurační služby a parkování, žalovaný však svému závazku z uzavřené smlouvy nedostál a žalobci neuhradil cenu za uvedené služby a městskou daň v souhrnné výši 6 758 Kč. Žalobce dále v souladu s uzavřenou smlouvou o ubytování žalovanému poskytl ubytování v [anonymizována dvě slova] [obec] v termínu od 15. 11. 2019 do 17. 11. 2019, restaurační služby a parkování, žalovaný však svému závazku z uzavřené smlouvy nedostál a žalobci neuhradil cenu za uvedené služby a městskou daň v souhrnné výši 5 775 Kč. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci cenu za neuhrazené ubytovací a restaurační služby a parkování, včetně městské daně. Žalovaný se dostal s úhradou svého dluhu do prodlení, proto mu byla uložena povinnost uhradit žalobci též úroky z prodlení v zákonné výši od data následujícího po splatnosti faktur [číslo] [číslo] dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby po 1 620 Kč (tarifní hodnota 12 533 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 209,60 Kč; celkem tedy 7 769,60 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.