31 C 177/2021-98 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 6. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 134 648,74 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 8. 2020 poskytl žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaná mu však dosud dlužnou částku nevrátila. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí formou 72 měsíčních splátek ve výši 1 029 Kč společně s kapitalizovanými úroky ve výši 34 083 Kč a poplatky. Současně měli účastníci uzavřít smlouvu o doplňkových službách PODPORA a inkasní služba, ve které se žalovaná zavázala za poskytnuté služby žalobci platit celkem 537 Kč, resp. 164 Kč měsíčně, které byly součástí splátky úvěru. V případě zesplatnění úvěru byla žalovaná povinna zaplatit všechny splátky doplňkových služeb, na které by žalobci vzniklo právo, kdyby k předčasnému ukončení nedošlo. Ve smlouvách si dále ujednali smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná dostane do prodlení a pokutu 50 % zůstatku jistiny v případě zesplatnění úvěru. K zesplatnění došlo dne 21. 4. 2021. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 38 349,10 Kč, úroků 29 559,91 Kč, inkasní služby 10 824 Kč, služby PODPORA 35 442 Kč, poplatků za upomínání 1 800 Kč a smluvní pokuty 19 316,54 Kč, přičemž zohlednil platbu žalované v celkové výši 10 380 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek. 2. Soud vyzval žalobce usnesením ze dne 4. 10. 2021 č. j. 31 C 177/2021-11, mimo jiné k doplnění skutkových tvrzení, ze kterých konkrétních dokladů vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Podáním ze dne 9. 10. 2021 žalobce na výzvu soudu podrobně uvedl všechny podklady, ze kterých při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel, tyto soudu předložil a sdělil, které skutečnosti zkoumal a které informace žalované sdělil před uzavřením smlouvy o úvěru. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru [číslo] smluv o doplňkových službách Podpora a Inkasní služba, na základě které měl poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a doplňkové služby Inkasní služba za částku 11 808 Kč a PODPORA za částku 38 664 Kč, které měla žalovaná splácet spolu s úrokem ve výši 34 083 Kč formou 72 měsíčních splátek v souhrnné výši 1 730 Kč. Úvěr měl být žalované poskytnut tak, že si žalobce z jistiny strhl poplatek ve výši 8 000 Kč, částka 20 724 Kč byla použita na umoření úvěru [číslo] ze dne 6. 8. 2020 a částka 11 276 Kč měla být poskytnuta na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se měla rovněž zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, smluvní pokutu 50 % nesplacené jistiny v případě zesplatnění, poplatky za upomínání a v případě prodlení se splácením doplňkových služeb smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, pokud se ocitne v prodlení se splácením. Dle potvrzení o úhradě dluhu ze dne 21. 8. 2020 žalobce zaplatil za žalovanou zbylou část úvěru [číslo] dle detailu pohybu ze dne 21. 8. 2020 bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] majitele – žalobce byla vyplacena částka 20 724 Kč a na účet žalované č. [bankovní účet] byla vyplacena částka 11 276 Kč. 6. Do dotazníku k posouzení bonity žalované, na základě kterého žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, žalovaná uvedla, že dosahuje měsíčního příjmu ze závislé činnosti ve výši 31 837 Kč, její náklady činí 6 800 Kč měsíčně, náklady na bydlení 11 500 Kč měsíčně. Dle přehledu závazků má závazek z nespecifikovaného úvěru ve výši 6 349 Kč, úvěr u [právnická osoba] ve výši 8 000 Kč, platí pojistné ve výši 506 Kč měsíčně a za službu Hello 500 Kč měsíčně. Žalobce vyhodnotil uvedené skutečnosti tak, že žalovaná má měsíční závazky ve výši celkem 25 655 Kč (správný matematický součet činí 26 855 Kč), měsíční zůstatek činí 11 252 Kč (zde soud výpočtu žalobce nerozumí, jelikož rozdíl mezi žalobcem zjištěnými příjmy a výdaji žalované činí 6 182 Kč a soudem vypočtený rozdíl mezi příjmy žalované a jejími výdaji činí 4 982 Kč). V interním přehledu úvěru [číslo] (jedná se o předchozí závazek žalované, který byl umořen úvěrem ze smlouvy [číslo]) sám žalobce vyloučil možnost navýšení úvěru pro špatný status žalované. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 9. 4. 2020 do 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná má příjem ze mzdy ve výši 27 932 Kč a mimo jiné platí splátku úvěru 6 349 Kč a pojištění splátek ve výši 506 Kč, disponibilní zůstatek na účtu ke konci období činil 1 311,33 Kč. Za období od 8. 5. 2020 do 8. 6. 2020 žalovaná měla příjem ze mzdy 39 516 Kč, platila splátku úvěru 6 349 Kč a pojištění splátek ve výši 506 Kč, disponibilní zůstatek na účtu ke konci období činil 2 365,23 Kč. Za období od 9. 6. 2020 do 8. 7. 2020 žalovaná měla příjem ze mzdy 28 063 Kč, platila splátku úvěru 6 349 Kč, pojištění splátek ve výši 506 Kč, přijala platbu úvěru ve výši 8 000 Kč, disponibilní zůstatek na účtu ke konci období činil 1 702,67 Kč. 7. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení všech dlužných částek výzvou ze dne 21. 4. 2021 se splatností do 3. 6. 2021. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které d