31 C 188/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 31. 8. 2015 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 27 398,89 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovanou dne 13. 6. 2013 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na jejímž základě poskytl věřitel žalované úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaná se smlouvou zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % 2. měsíčně z čerpaných prostředků. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou smluvní povinnost řádně splácet úvěr neplnila, věřitel zesplatnil celý úvěr ke dni 10. 11. 2014. Žalobce se stal věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2015 uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba], která byla věřitelem žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 5. 2015, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 27 398,89 Kč s úroky z úvěru a s úroky z prodlení ze zbývající dlužné jistiny. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 5. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 13. 6. 2013 [číslo] obchodních podmínek pro vydávání a používání Kreditní karty, souhrnného výpisu z účtu, přípisu ze dne 8. 11. 2014, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 5. 2015 a 6. 5. 2015 včetně přílohy, oznámení ze dne 11. 6. 2015 a výzvy ze dne 11. 6. 2015, soud zjistil následující skutkový stav: 6. Žalovaná s věřitelem dne 13. 6. 2013 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měl věřitel poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, žalovaná měla splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků. Vyčerpaná část úvěru byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Ze souhrnného výpisu k úvěru vyplývá, jak žalovaná úvěr v období od 22. 6. 2013 do 21. 10. 2014 čerpala, k datu 21. 10. 2013 činila dlužná jistina – 27 398,89 Kč. Žalovaná nedodržela podmínky smlouvy a úvěr řádně nehradila, z přípisu ze dne 8. 11. 2014 soud zjistil, že věřitel využil svého práva a celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k uhrazení dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 5. 2015 včetně přílohy vyplynulo, že pohledávka za žalovanou byla z věřitele postoupena na společnost [právnická osoba] a následujícího dne, 6. 5. 2015 ze společnosti [právnická osoba] na žalobce, tato skutečnost byla žalované sdělena oznámením ze dne 11. 6. 2015. Výzvou ze dne 11. 6. 2015 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužných částek. Z obchodního rejstříku vyplývá, že právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] byla v době od 20. 12. 2007 do 27. 1. 2014 členkou představenstva žalobce, od 27. 1 2014 je pak členkou dozorčí rady žalobce, a JUDr. [jméno] [příjmení], patrně její manžel, byl ve stejném období předsedou představenstva žalobce a od 28. 7. 2015 je též členem dozorčí rady žalobce. Z ostatních důkazních prostředků nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle. ust. § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. OZ. Poskytl žalované úvěrový rámec, který žalovaná prostřednictvím kreditní karty čerpala, avšak dluh řádně spolu s příslušenstvím a poplatky v souladu se smlouvou nehradila a dostával se do prodlení. Věřitel tak využil svého práva a celý dluh ke dni 8. 11. 2014 zesplatnil a vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a nebránila se tvrzením, že by na dluh něčeho uhradila. Žalovaná se rovněž dostala nejpozději dnem následujícím po splatnosti celého dluhu do prodlení s peněžitým plněním a věřiteli tak vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši určené ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ust. § 1879 OZ na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě žalované částky spolu s úroky z úvěru a z prodlení. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (II. výrok) je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl v řešené věci po procesní stránce zcela úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložený náklad řízení soud považuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 096 Kč. Dle názoru soudu náklady na zastoupení advokátem v posuzované věci nelze hodnotit jako účelné. Soud v této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3819/13, kde byl vysloven závěr (bod 20), že je třeba důsledně rozlišovat, zda je právní zastoupení advokátem v obdobných případech, jako je nyní projednávaný, využitím ústavně zaručeného práva na právní pomoc, či se již jedná spíše o jeho zneužití na úkor protistrany. Soud v intencích zmiňovaného nálezu podotýká, že obecně nelze sankcionovat úspěšného účastníka řízení tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám (bod 19). Nicméně v nyní projednávaném případě má vzhledem k tomu, jakým způsobem žalobce pohledávku získal (postoupením od společnosti [právnická osoba], [IČO], v níž právní zástupkyně žalobce jako advokátka působí, den poté, co tuto pohledávku nabyl od původního věřitele), a také vzhledem k personálnímu propojení žalobce a jeho právní zástupkyně, má soud za to, že se již jedná o zneužití ústavně zaručeného práva na právní pomoc na úkor protistrany. Žalobce je obchodní společností, která se mj. zabývá odkupem pohledávek (což vyplývá i z řady žalob podaných u zdejšího soudu a nepochybně jsou jím podávány žaloby i u dalších soudů), měl by být proto vybaven odborným a administrativním zázemím. Žaloby žalobce nejsou po skutkové ani právní stránce složité, nevyžadují znalost cizího jazyka. S ohledem na předmět podnikání by si proto žalobce měl tuto činnost zajišťovat sám. Navíc ve věci bylo rozhodnuto bez jednání.