31 C 209/2021-18 — Městský soud v Brně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 69 439 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 1. 10. 2020 uzavřel s žalovanou dohodu o uznání dluhu, ve které žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 69 439 Kč a současně se zavázala uhradit jej v 35 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná však smluvní povinnost sjednanou v označené dohodě nesplnila, nezaplatila ani jednu splátku. Poté, co se dostala do prodlení s úhradou dvou splátek, a to splátky č. 1 a č. 2, žalobce dne 15. 2. 2021 odeslal žalované oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou, žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 22. 2. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byla zaslána výzva, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas přímo v žalobě, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, proto soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 1. 10. 2020 uzavřena Splátková dohoda, ve které žalovaná výslovně uznala existenci dluhu ve výši 69 439 Kč vůči žalobci z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela se společností [právnická osoba] Žalobce nabyl uvedenou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Žalovaná se ve Splátkové dohodě zavázala dluh splácet v 35 pravidelných splátkách po 2 000 Kč, poslední 35 splátka měla činit 1 439 Kč, splátky měly být hrazeny na účet [číslo] pod variabilním symbolem [číslo]. Dle bodu 6. Splátkové dohody v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám, má žalobce právo učinit svým oznámením celý dluh žalované okamžitě splatným. Dopisem ze dne žalobce dluh zesplatnil a současně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 22. 2. 2021. Dále výzvou z 15. 2. 2021 právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 22. 2. 2021. Dle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě předložených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena dohoda o uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku, v níž se žalovaná zavázala dluh splácet v 35 pravidelných splátkách po 2 000 Kč, poslední 35 splátka měla činit 1 439 Kč, splátky měly být hrazeny na účet [číslo] pod variabilním symbolem [číslo]. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením žalované je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Hmotněprávní ustanovení § 2053 občanského zákoníku má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Žalovaná svému závazku z dohody o uznání dluhu nedostála a žalobci ničeho neuhradila, proto žalobce v souladu s bodem 6. dohody o uznání dluhu celý dluh žalované zesplatnil a vyzval ji k úhradě celého dluhu do 22. 2. 2021. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu od 23. 2. 2021 a žalobci vzniklo v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku právo požadovat po žalované vedle plnění i úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 2 778 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 3 900 Kč (tarifní hodnota 69 439 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 646 Kč; celkem tedy 15 246 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.