31 C 6/2022-14 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou soudu dne 25. 5. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 13 802 Kč s úroky z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku placeného vlastníkem (provozovatelem) motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Na základě ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je žalobce příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se shora uvedeným zákonem. Žalovaná co by vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], zapsaná v registru vozidel, neměla od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo bylo nepojištěno 157 dní. Žalovaná přes výzvu k úhradě zůstala žalobci příspěvek ve výši 13 801 Kč dlužna. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná, která je vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód], v období od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019 nesplnila zákonnou povinnost sjednat povinné ručení k předmětnému vozidlu. Z výzvy k zaplacení z 5. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla ze strany žalobce vyzvána k zaplacení příspěvku za období od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019, jehož základ činil 13 502 Kč. Jelikož žalovaná příspěvek ve stanovené lhůtě 30 dnů nezaplatila, byla ze strany žalobce opětovně výzvou ze dne 21. 5. 2020 upozorněna na dlužnou částku, kdy k této částce byly žalované vyčísleny navíc náklady na uplatnění ve výši 300 Kč i úroky. Žalovaná byla celkem po třetí upomínána o zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2021, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. V řešené věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaná, jakožto vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód] v období od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019 nesplnila zákonnou povinnost uzavřít k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná je proto ve smyslu ust. § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, osobou povinnou k úhradě příspěvku ve výši 13 502 Kč a nákladů uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Soud jí tedy uložil povinnost, aby žalobci zaplatila celkovou částku 13 802 Kč. Jelikož se žalovaná dostala s úhradou dluhu do prodlení, přiznal soud žalobci i nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná zůstala v řízení zcela neaktivní, netvrdila žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči ní žalobcem, je z hlediska hmotného práva nedůvodný. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 13 802 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.