33 C 23/2022-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 64 835,12 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého [právnická osoba] ze dne 17. 3. 2013 ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách po 4 368 Kč Součástí smlouvy bylo rovněž uzavření smlouvy o pojištění proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání. Čerpání úvěru bylo ve smlouvě sjednáno tak, kdy peněžní prostředky byly převedeny přímo na příslušné účty dřívějších úvěrů a půjček uvedených přímo ve smlouvě o úvěru a přebytek na účet žalovaného. Žalovaný předchůdci žalobce uhradil celkem částku 417 104 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 21. 9. 2020. Od té doby žalovaný splátky nehradil, dostal se se svým plněním do prodlení a předchůdce žalobce tak přistoupil k zesplatnění úvěru. Jistina ve výši 61 710,12 Kč je výsledkem rozdílu mezi čerpanou částkou s připisovanými úroky a uhrazenými splátkami, dále žalobce žalobou uplatňuje poplatky za pojištění, náklady spojené s prodlením, kapitalizovaný úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 13,93 %. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud u jednání provedl důkazy listinami a to smlouvou o úvěru ze dne 17. 6. 2013 uzavřenou mezi předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným. Z této listiny soud zjistil, že na základě výše uvedené smlouvy předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, na základě které budou jednak splaceny konsolidované závazky vůči [právnická osoba] v celkové výši 152 935 Kč, zbývající část prostředků úvěru byla připsána na účet žalovaného. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 13,93 % Vedle úroku se žalovaný zavázal platit v souvislosti s úvěrem cenu za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši dle ceníku, cenu za správu úvěru ve výši dle ceníku a cenu za vedení účtu dle ceníku [právnická osoba] Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 4 368 Kč počínaje dnem 22. 7. 2013, poslední splátka byla stanovena na den 21. 6. 2021. Z listiny nazvané„ stav úvěru v minulosti“ soud zjistil, že úvěr byl čerpán dne 17. 6. 2013. Z přípisu [právnická osoba] ze dne 3. 3. 2021 a poštovního podacího archu soud zjistil, že předchůdce žalobce zesplatnil úvěr k datu 3. 3. 2021, kdy dlužná částka činila 64 836 Kč. Z přípisu [právnická osoba] ze dne 12. 5. 2021 a poštovního podacího archu z téhož data soud zjistil, že [právnická osoba] oznámila postoupení pohledávky na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 17. 5. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 18. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. 5. Žalobce v žalobě netvrdil, rovněž nedoložil žádné listiny prokazující, jakým způsobem posoudil úvěruschopnost žalovaného. 6. Soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, posuzoval daný závazkový vztah dle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změna takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytuje spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, se závazkový vztah ze smlouvy o úvěru řídí částí třetí obchodního zákoníku bez ohledu na povahu účastníků tohoto vztahu. 9. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, platí, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. 11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 17. 6. 2013 smlouva o úvěru, ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti ([anonymizováno] [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu. 12. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení sjednaných úroků a poplatků za uzavření smlouvy, za správu úvěru, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzal, kdy čerpal dne 17. 6. 2013 celkem částku 250 000 Kč, na tento úvěr dle tvrzení žalobce uhradil celkem 417 104 Kč, není žaloba důvodná, neboť čerpané prostředky žalovaný v plné výši uhradil. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, tomuto však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak shora ve výroku II. uvedeno.