34 C 105/2020-97 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Okresnímu soudu ve [obec] dne 28. 11. 2019, doplněnou podáním ze dne 19. 1. 2021 a 11. 5. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 526 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným, byla dne 17. 2. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 317 Kč, úrokovou sazbou 20,5 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 307 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 1 300 Kč. S účinností ke dni 24. 6. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Jelikož je žalovaný neznámého pobytu, byl mu usnesením ze dne 30. 3. 2021, č.j. 34 C 105/2020-67, ustanoven opatrovník z řad advokátů, Mgr. [jméno] [příjmení]. Opatrovník uvedl, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Namítl pravost podpisu žalovaného na smlouvě o zápůjčce. Uvedl dále, že není zřejmé, zda žalovaný od žalobce obdržel v hotovosti jakoukoliv finanční částku, a pokud ano, pak žalobce při poskytnutí finanční částky dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. 3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 4. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 17. 2. 2016 smlouvu o zápůjčce. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 1 317Kč, úrokovou sazbou 20,5 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč, tj. celkem 18 361 Kč, v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. 5. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaný je nezaměstnaný, žije v nájmu a má 1 nezaopatřené dítě. Měsíční příjem je tvořen (blíže nespecifikovanými) dávkami státní podpory ve výši 9 000 Kč. Výdaje žalovaného tvoří nájem ve výši 2 800 Kč, náklady na domácnost ve výši 3 800 Kč, náklady na telefon ve výši 200 Kč a splátky dalších dluhů ve výši 693 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že s účinností k témuž dni právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobce písemně oznámil postoupení pohledávky žalovanému téhož dne. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno dne 17. 7. 2019. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 10. 2019 a podacího lístku ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. 10. Soud v projednávané věci aplikoval zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému 13. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolán. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 17. Ohledně námitky opatrovníka žalovaného stran pravosti podpisu žalovaného na smlouvě o zápůjčce a poskytnutí finančních prostředků soud uvádí, že žalovaný byl ve smlouvě dostatečným způsoben identifikován, lze se tedy důvodně domnívat, že smlouva o zápůjčce byla podepsána žalovaným. Opatrovník žalovaného pouze zpochybnil pravost podpisu žalovaného, přes výslovný dotaz soudu však ke svému tvrzení nenavrhl žádné důkazy, je zde tedy dán předpoklad, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Ve smlouvě o zápůjčce pak žalovaný výslovně uvedl, že od právního předchůdce žalobce převzal v hotovosti oproti podpisu smlouvy částku ve výši 10 000 Kč, lze tedy mít za prokázané poskytnutí finanční hotovosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce. 18. Soud se z úřední činnosti dále zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť původní věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 19. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného jsou blíže nespecifikované dávky státní podpory. Příjmy byly vyčísleny částkou 9 000 Kč. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Výdaje žalovaného pak byly vyčísleny částkou 7 493 Kč, přičemž struktura a výše dílčích položek budí nemalé pochybnosti o jejich věrohodnosti (zejména nájemné ve výši 2 800 Kč). Za této situace je nemožné dospět k závěru o schopnosti žalovaného splácet týdně 307 Kč, tj. 1 228 Kč měsíčně, když disponibilní zůstatek by se v tomto případě rovnal částce 1 507 Kč. 20. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn 33 Cdo 2178/2018). 21. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnos