34 C 167/2021-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 26. 2. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 9 822 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný na základě nájemní smlouvy užíval byt [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], jehož vlastníkem je žalobce. Mezi účastníky trval do 22. 12. 2015 nájemní vztah, který skončil výpovědí ze strany žalobce. Žalovaný předmětný byt užíval i nadále, bez právního důvodu. V období od listopadu 2018 do ledna 2019 se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce o částku, která je předmětem tohoto sporu. Jelikož se žalovaný dostal s plněním dluhu do prodlení, požaduje žalobce i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Z náhledu do katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Brno, Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, jehož součástí je bytový dům [adresa]. 6. Z nájemní smlouvy ze dne 7. 12. 1992 soud zjistil, že žalovaný užíval byt [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. 7. Z výpovědi z nájmu bytu soud zjistil, že žalovanému byla dne 17. 1. 2015 dána ze strany žalobce výpověď bez výpovědní doby z důvodu zvlášť závažného porušení smlouvy – prodlení s úhradou nájemného po dobu delší tří měsíců. Nájemní vztah zanikl doručením výpovědi dne 21. 12. 2015. Žalovaný však předmětný byt užíval i nadále a to bez právního důvodu. 8. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2017, č.j. 45 C 90/2016-35, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2017, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci. 9. Z protokolu o vyklizení provedeném na místě soud zjistil, že k vyklizení bytu došlo dne 23. 1. 2019. 10. Z výpočtového listu platného od 1. 8. 2017 soud zjistil, že obvyklé nájemné činilo 4 201 Kč (smluvní nájem za plochu ve výši 4 181 Kč a pronájem inventáře ve výši 20 Kč). 11. Z přehledu předpisů a jejich uhrazení soud zjistil, že za listopad 2018 vznikl žalovanému dluh na nájemném ve výši 4 201 Kč, na který byla započtena úhrada žalovaného ve výši 1 695 Kč; dluh žalovaného na nájemném za listopad 2018 činí 2 506 Kč. Za prosinec 2018 vznikl žalovanému dluh na nájemném ve výši 4 201 Kč a za leden 2019 dluh na nájemném ve výši 3 115 Kč. 12. Z upomínky na nedoplatek ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na výši dluhu na nájemném a službách za období od srpna 2016 do ledna 2019 a byl vyzván k zaplacení dlužné částky 132 897 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. 13. Z upomínky ze dne 14. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci dluhu za měsíc listopad 2018 až leden 2019 ze strany žalobce opětovně upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 14. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, přesto, že byl ze strany žalobce k zaplacení dluhu vyzván. Žalovaný nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, jež by případně prokazovaly, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 15. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2295 občanského zákoníku má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ačkoliv mu proto nesvědčil žádný právní důvod, užíval v období od listopadu 2018 do ledna 2019 byt [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec] a obohatil se tak o 9 822 Kč (dluh za listopad 2018 ve výši 2 506 Kč, prosinec 2018 ve výši 4 201 Kč a leden 2019 ve výši 3 115 Kč. Soud proto žalobě plně vyhověl (výrok I.) a zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobci plnění v celkové výši 9 822 Kč. Správnost stanovené výše bezdůvodného obohacení žalovaný nijak nerozporoval. Protože žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to uplynutím lhůty ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud se plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Na žalobce bylo proto v souladu s předmětnou vyhláškou pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka, a tedy mu byla přiznána náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 100 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, konkrétně pak jejím § 2 odst. 1.