34 C 57/2022-67 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 19. 3. 2022, doplněnou o podání ze dne 14. 7. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 369,51. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] s.r.o., která na trhu vystupovala pod značkou [anonymizováno], a žalovaným byla dne 30. 10. 2018 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 29 400 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 15,49 % ročně ve 39 pravidelných měsíčních splátkách po 983 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas nesplnil sjednané smluvní podmínky, byl mu úvěr k 25. 10. 2021 zesplatněn. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každé jednotlivé porušení této povinnosti. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 474,73 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 264,78 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, souhlas žalovaného se za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu předpokládá). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy ze dne 30. 10. 2018 a úvěrových podmínek soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] Smlouva byla žalovaným podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách [webová adresa]. Žalovanému byly převodem na účet uvedený ve smlouvě (č. účtu [bankovní účet]) poskytnuty finanční prostředky ve výši 29.400 Kč (úvěr 30.000 Kč ponížen o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 600 Kč). Žalovaný se dle splátkového kalendáře zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokovou sazbou ve výši 15,49 % ročně v 39 pravidelných měsíčních splátkách po 983 Kč. V čl. 5 smlouvy byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky či jiné platby. 6. Před uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru žalovaný uvedl, že je na rodičovské dovolené a pobírá příspěvek ve výši 15 000 Kč a alimenty ve výši 7 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti činily 35 000 Kč, výdaje činily 15 000 Kč (z toho 9 000 Kč na nájemném a 6 000 Kč na ostatních výdajích). Tvrzení žalovaného stran jeho výše výdajů byla ze strany právního předchůdce ověřena předloženými výpisy z účtu za období od července do září 2018, oznámení Úřadu práce o přiznání dávky státní sociální podpory (rodičovský příspěvek) a dále lustrací v systému [příjmení] a [anonymizováno]. 7. Z dopisu ze dne 25. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil 32 z 39 splátek, poté se však opakovaně dostal do prodlení se splácením. Právní předchůdce žalobce proto zesplatnil úvěr ke dni 25. 10. 2021 a vyzval žalovaného k úhradě zbylého úvěru ve výši 7 739,51 Kč. 8. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud zjistil, že na základě fúze sloučením ze dne 4. 5. 2021 se žalobce stal nástupnickou společností [právnická osoba] s.r.o. (vystupující na trhu pod názvem [anonymizováno]). 9. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 10. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru). 13. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný coby dlužník z uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a.n. občanského zákoníku porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smluv, když řádně (v plné výši) a včas nevrátil svůj dluh, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnil. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 33. a další splátky, žalovaný proto úvěr ke dni 25. 10. 2021 zesplatnil. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval a soud tedy žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil dluh v celkové výši 7 739,51 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 474,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 264,78 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (2 x 500 Kč za pozdní úhradu splátky za červenec a srpen 2021). Žalobci vznikl nárok na úhradu sjednaného obchodního úroku ve výši 15,49 % ročně po dobu 90 dnů prodlení, tj. od 25. 10. 2010 do 22. 1. 2022, ode dne 23. 1. 2022 pak byl žalobci ve smyslu § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru přiznán obchodní úrok ve výši 8,5 % ročně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, byl žalobci rovněž přiznán nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 18. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky 200 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 089 Kč.