36 C 230/2020-69 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 9. 2020 po žalovaném zaplacení částky 60.877 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 28. 2. 2020, jako nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 5. 2018, uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno]. Po částečném zastavení řízení v části týkající se zaplacení částky 5.000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 15.345 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení usnesením č. j. 36 C 230/2020-63 ze dne 25. 1. 2022, které nabylo právní moci dne 26. 2. 2022, zůstala předmětem sporu částka 55.877 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 45.532 Kč od 23. 7. 2020. Dále tvrdila, že žalovaný za období od 17. 5. 2018 do 30. 10. 2019 čerpal úvěr v celkové výši ke dni 27. 2. 2020 ve výši 56.364 Kč a ke dni postoupení pohledávky za žalobkyni zaplatil celkem 52.522 Kč. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10,00 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, když se těchto 10,00 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3.410 Kč. Půjčka byla poskytnuta tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - platební informace [právnická osoba], standartních informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům, poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR, smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 5. 2018, fotografie žalovaného včetně fotografie jeho OP, potvrzení o provedených platbách z účtu žalovaného č. [bankovní účet] u původního věřitele za období 17. 5. 2018 - 30. 10. 2019, dokladu o splátkách žalovaného původnímu věřiteli za období od 2. 7. 2018 do 29. 10. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a původním věřitelem dne 20. 12. 2019, soud zjistil, že dne 17. 5. 2018 původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], před uzavřením smlouvy původní věřitel úvěruschopnost žalovaného neověřoval, pokud tvrdil, že vycházel z výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále pak, že byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, žádné důkazy k tomu nepředložil. Úvěrový rámec v rámci smlouvy činil 50.000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková sazba byla dohodnuta ve výši 8,5 % měsíčně při RPSN 262,91 %. Žalovaný čerpal prokazatelně částku 56.364 Kč a původnímu věřiteli vrátil zpět částku 52.522 Kč. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále jen ZSÚ) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kde se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjišťoval, jaké má žalovaný příjmy, jaké výdaje, pokud tvrdí, že nahlížel do veřejně dostupných databází, nepředložila k tomu žalobkyně žádný důkaz. 10. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat. Vzhledem k tomu, že však žalovaný čerpal celkově částku 56.364 Kč a zaplatil částku 52.522 Kč, došlo z jeho strany k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 OZ ve výši rozdílu těchto částek, tj. ve výši 3.842 Kč, kterou je povinen žalobkyni zaplatit. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zaplatit částku 55.877 Kč, soud ve výši rozdílu této částky a částky přiznané, tj. částky 3.842 Kč, ve výroku ad. II. žalobní návrh do částky 52.035 Kč včetně požadovaného příslušenství zamítl. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z přiznané částky od 23. 7. 2020 rozhodl soud podle § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb., jako 1. dne následujícího po výzvě právního zástupce žalobkyně, kdy lhůta k plnění byla stanovena do 22. 7. 2020. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého by měl v převážné části úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Protože tomuto žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.