36 C 79/2021-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 11. 2020 po žalované zaplacení částky 44.996,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.112,01 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 44.996,04 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10,00 % ročně, jako nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřel s žalovanou právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno] dne 31. 8. 2016. Dále tvrdil, že v rámci této smlouvy byl poskytnut úvěrový limit ve výši 35.000 Kč, žalovaná celkově čerpala částku 218.855,52 Kč, neuhradila jistinu úvěru ve výši 44.996,04 Kč. 2. V písemném podání ze dne 1. 6. 2021 ještě žalobkyně tvrdila, že ohledně úvěruschopnosti v souladu s úpravou zák. č. 145/2010 Sb. vyšla z tvrzení žalované o jejich příjmech a výdajích, kdy minimální výše splátky činila v době uzavření úvěrové smlouvy 1.000 Kč a žalovaná prohlásila, že je schopna takovou splátku uhradit. V případě, že by soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla uzavřena neplatně, žalobkyně navrhla, aby soud posoudil nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a přiznal žalobkyni nárok na úhradu jistiny ve výši 21.727,49 Kč, jako rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 51.260 Kč a provedené úhrady ve výši 29.532,51 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 2. 7. 2019 ve výši 10,00 % do zaplacení. Nadále setrvala na svém původním tvrzení, že žalovaná neuhradila jistinu úvěru ve výši 44.996,04 Kč. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, na výzvy soudu nereagovala, po celou dobu řízení zůstala naprosto nečinná. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o revolvingovém úvěru, obchodních podmínek (dále jen [příjmení]), listinného důkazu označeného,,Loan application” pro vyčerpané částky v rámci úvěrového rámce, potvrzení o provedení plateb vyčerpaného rámce úvěru, vydaných pravidelných měsíčních výpisů s uvedením celkové dlužné částky a minimálních splátek, smluv o postoupení pohledávky uzavřené mezi [anonymizováno] a společností [právnická osoba], [IČO] ze dne 20. 12. 2019 a mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 20. 12. 2019, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 5. 2020 včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 31. 8. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen smlouva) pomocí prostředků komunikace na dálku, na základě které se věřitel zavázal žalované poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35.000 Kč na dobu neurčitou, žalovaná se zavázala věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a s poplatkem za čerpání úvěru anebo 1.000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše minimální pravidelné splátky byla žalované sdělována vždy v rámci měsíčního výpisu se splatností vždy 30. dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná celkově čerpala částku 218.855,52 Kč, z celkové čerpané výše úvěru neuhradila jistinu úvěru ve výši 44.996,04 Kč a úrok z úvěru ve výši 8,5 % ročně z částky 44.996,04 Kč ode dne 5. 5. 2019 do dne splatnosti 30. 6. 2019 ve výši 7.112,01 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena dne 20. 12. 2019 na společnost [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávky z téhož dne pak byla ještě postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována oznámením právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 5. 2020. 6. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena dne 31. 8. 2016, posoudil soud uplatněný nárok ještě dle zákona o spotřebitelském úvěru - zák. č. 145/2010 Sb. ve znění účinném k tomu dni (dále jen ZSÚ). 8. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je po právu pouze částečně. Ke dni uzavření smlouvy - 31. 8. 2016 byla upravena povinnost věřitele zjišťovat úvěruschopnost spotřebitele pod pohrůžkou neplatnosti uzavřené smlouvy. Pokud žalobkyně sama připouští, že vycházela pouze z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích a prohlásila, že je schopna splátku 1.000 Kč měsíčně uhradit, nutno považovat uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou dle § 9 ZSÚ. 10. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaná čerpala finanční částky v rámci uzavřené revolvingové smlouvy a dle tvrzení žalobkyně neuhradila jistinu úvěru ve výši 44.996,04 Kč, ale jí provedené úhrady byly celkem ve výši 29.532,51 Kč, soud přiznal žalobkyni rozdíl mezi požadovanou jistinou 44.996,04 Kč a zaplacenými úhradami 21.727,49 Kč, tedy částku 23.268,55 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, neboť se v tomto rozsahu bezdůvodně obohatila dle § 2991 a násl. OZ. 11. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1895 a násl. OZ (postoupení pohledávky), když předmětné nároky ze smlouvy byly postoupeny původně na společnost [právnická osoba] a následně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. 12. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 2. 7. 2019 do zaplacení, rozhodl soud dle § 1970 OZ ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb., když vycházel z původně dohodnuté splatnosti 30. 6. 2019. Žalobkyně by měla právo na zákonný úrok z prodlení již od následujícího dne, tj. 1. 7. 2019, soud vázán písemným podáním žalobkyně ze dne 1. 6. 2021 přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně až od 2. 7. 2019 do zaplacení. 13. Ve výroku ad. II. soud zamítl žalobu do částky 23.268,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně od 1. 7. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně za den 1. 7. 2019 z částky 21.727,49 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 7.112,01 Kč, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné úvěrové smlouvy. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 48 %, neúspěšná v rozsahu 52 %, rozdíl těchto částek činí 4 % úspěšnosti pro žalovanou. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.