37 C 94/2021-15 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu podanou dne 23. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč představující smluvní pokutu za nevrácení set-top boxu/CA modulu sériové č. [anonymizováno] pronajatý žalovanému z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla 13. 2. 2020 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut set-top box/ sériové č. [anonymizováno], jak je zřejmé ze smlouvy. Po ukončením smluvního vztahu byl žalovaný opakovaně vyzván ke vrácení pronajatého zařízení, což však dosud neučinil, jak se z těchto výzev podává. Podle smlouvy, pokud nebude zapůjčené zařízení vráceno, je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh přes předžalobní výzvu ničeho neuhradil. 4. Mezi účastníky tedy byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla mimo jiné dohoda stran o nájmu předmětného zařízení. Dle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalobkyně žalovanému poskytla předmětné zařízení, žalovaný jí však toto zařízení po skončení smluvního vztahu nevrátil. Dle ustanovení § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Strany v projednávané věci smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč utvrdily povinnost žalovaného po skončení vztahu založeného předmětnou smlouvou vrátit žalobkyni pronajaté zařízení. Protože žalovaný pronajaté zařízení v dohodnuté době žalobkyni nevrátil, zavázal ho soud k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Podmínky § 2051 OZ, upravující právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, naplněny nebyly pro absentující návrh ze strany žalovaného. Soud neshledal ujednání o smluvní pokutě za nepřiměřené. Při úvahách o platnosti ujednání o smluvní pokutě soud vycházel ze základní soukromoprávní zásady„ Pacta sunt servanda.” („ Smlouvy se musí dodržovat.”). Smluvní pokuta v projednávané věci byla dohodnuta v souladu se zásadou poctivosti v soukromoprávních vztazích, když byla sjednána přímo ve smlouvě, ve které byla přímo uvedena utvrzovaná povinnost. Smluvní pokuta byla sjednána způsobem, který průměrného spotřebitele nemůže překvapit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11). Dohodnutá smluvní pokuta ani nemůže jít k nepřiměřené tíži spotřebitele, když utvrzuje nikoliv svévolně podnikatelem spotřebiteli uloženou povinnost, ale jednu z nájemcových nejzákladnějších zákonných povinností, a to povinnost po skončení nájemního vztahu předmět nájmu řádně vrátit pronajímateli. S ohledem na uvedené soud žalobě zcela vyhověl, lhůtu k plnění pak stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ třídenní. 5. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 400 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit činí 1 489 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalovanému nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti. 6. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.