39 C 6/2022-40 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 1. 11. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu neuhrazení faktury za spotřebovanou elektrickou energii v období od června 2020 do února 2021. Vydaný platební rozkaz se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Žalobce v žalobě souhlasil s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Žalovanému byla opětovně doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření ohledně aplikace § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). K doručení těchto písemností žalovanému na jeho adresu bydliště došlo fikcí, když po marném uplynutí úložní lhůty byla nevyzvednutá obsílka soudu s těmito písemnostmi shora uvedenými dne 2. 3. 2022 vložena žalovanému do jím užívané poštovní schránky. Žalovaný zůstal nečinný, nevyjádřil se ani k žalobě ani k rozhodnutí bez jednání, soud měl tedy za to s ohledem na obsah poučení ve výzvě dle § 115a o.s.ř., že žalovaný dal takto najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. Soud v rámci této věci provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak smlouvou o dodávce elektřiny z 19. 2. 2019, mimořádnou fakturou za elektřinu [číslo] variabilní symbol [číslo] se splatností 16. 3. 2021, přílohami k této faktuře, poštovním podacím lístkem ze 7. 10. 2021, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 14. 12. 2017, předžalobní výzvou k úhradě závazků ze 7. 10. 2021, když po zhodnocení všech výše uvedených listinných důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: Z doloženého výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce vzal soud za prokázáno, že žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Krajského soudu v Českých Budějovicích, když se jedná o obchodní korporaci, která podniká mj. v oblasti výroby a obchodu s energetickými komoditami, mj. i s elektřinou. Existence žalobce jako obchodní korporace je ostatně soudu známa z jeho jiné úřední a rozhodovací činnosti (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 14. 12. 2017). Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 19. 2. 2019 uzavřena smlouva, jejímž předmětem byly služby dodávky elektřiny pro domácnost žalovaného do odběrného místa v bydlišti žalovaného. Žalovaný měl sjednány ve smlouvě zálohy 800 Kč měsíčně, když z logiky věci vyplývá, že pokud vznikl za to které účtovací období žalovanému nedoplatek, žalovaný byl povinen dle smlouvy tyto nedoplatky uhradit ve lhůtě stanovené na té které faktuře (smlouva o dodávce elektřiny z 19. 2. 2019). Z mimořádné faktury za elektřinu [číslo] soud zjistil, že v období od 9. 6. 2020 do 20. 2. 2021 zaplatil žalovaný zálohy 2 400 Kč, když v daném období však spotřeboval elektrickou energii v celkové hodnotě 8 055,68 Kč. Po odpočtu zaplacených záloh bylo žalovanému fakturováno na nedoplatku za spotřebu elektrické energie 5 655 Kč. Žalovaný tuto fakturu ve lhůtě splatnosti 16. 3. 2021 dosud neuhradil, jak vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobce (faktura [číslo] se splatností 16. 3. 2021, přílohy k této faktuře). Na nedoplatek byl žalovaný upozorněn v předžalobní výzvě ze 17. 10. 2021, která byla téhož dne dána doporučenou formou k poštovní přepravě právě za účelem doručení předžalobní výzvy dle § 142a odst. 1 o.s.ř. žalovanému. Ve výzvě byl žalovaný upozorněn na nedoplatek výše specifikované faktury s celkovou dlužnou částkou ve výši žalobní jistiny. Na tuto předžalobní výzvu k úhradě závazků ze dne 7. 10. 2021 žalovaný rovněž, resp. nijak nereagoval, ničeho ani částečně nehradil (předžalobní výzva ze 7. 10. 2021, poštovní podací lístek ze 7. 10. 2021). Jak vyplynulo z výše uvedeného, žalovaný měl písemnosti soudu vloženy do schránky, k žalobě se písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřil, v řízení zůstal naprosto nečinný. Žalovaný tedy neuvedl ničeho právně ani skutkově podstatného a významného pro posouzení této věci. Ohledně právní kvalifikace věci soud v souladu s § 3028 odst. 1 OZ posoudil tuto věc jako závazkový právní vztah dle právní úpravy platné v době uzavření smlouvy. Žalobce a žalovaný jsou podle § 22 odst. 1 písm. e) a f) energetického zákona účastníky trhu s elektřinou. Žalobce je v souladu s § 30 energetického zákona obchodníkem s elektrickou energií, žalovaný je pak podle § 28 tohoto zákona oprávněným zákazníkem. Mezi žalobcem a žalovaným byla v souladu s § 50 energetického zákona uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl závazek žalobce dodávat do odběrného místa v bydlišti žalovaného elektrickou energii, žalovanému vzniklo oprávnění takto dodávanou elektřinu spotřebovávat, zároveň měl však povinnost hradit za spotřebu elektřiny cenu dle aktuálního ceníku. Z doložené mimořádné faktury vyplývá, že žalovaný elektřinu spotřebovával, hradil zálohy, ale co se týče vyúčtovaného doplatku za spotřebu elektrické energie ve výši žalované částky, tato částka dosud nebyla zaplacena a žalovaný tak dluží 5 655,68 Kč. Odběrné místo označené žalovaným ve smlouvě bylo opatřeno elektrickou přípojkou podle § 45 energetického zákona, která byla osazena dle § 49 tohoto zákona měřicím zařízením (elektroměrem), kteréžto zařízení slouží právě pro stanovení skutečné spotřeby elektrické energie žalovaným. Z příloh k faktuře vyplývá, jakým způsobem žalobce doplatek žalovanému spočetl na základě naměřených hodnot spotřeby elektrické energie. S ohledem na nečinnost žalovaného soudu nezbývá nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, a proto jí také bylo v celém rozsahu vyhověno, když, co se týče požadovaných úroků z prodlení, jejich výše je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ohledně nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci byly přiznány náklady řízení na soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak odměna za právní pomoc za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva žalovanému k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení žalobce ve výši 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.