39 C 83/2022-39 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou podanou soudu 20. 11. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu platby přirážky k jízdnému za použití MHD v [obec] bez platné jízdenky. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupena na současného žalobce. Platební rozkaz vydaný v této věci se žalovanému nepodařilo doručit, proto byl tento dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Žalobce i žalovaný byli vyzýváni k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Žalovanému byla nadto na zjištěnou adresu bydliště (úřední adresa pobytu) doručována i žaloba a výzva k vyjádření. K doručení těchto písemností žalovanému došlo fikcí na základě výzvy dle § 49 odst. 2 o.s.ř., která byla s poučením žalovanému vyvěšena na úřední desce soudu 14. 7. 2022. Žalobce se k rozhodnutí bez jednání nevyjádřil, rovněž žalovaný zůstal nečinný a nevyjádřil se ani k žalobě ani k rozhodnutí dle § 115a o.s.ř. Soud měl proto za to, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Soud vzal za prokázáno, že žalovaný použil dne 13. 3. 2020 [anonymizováno] v [obec] bez platného jízdního dokladu, byl zadržen kontrolním orgánem, který o tzv.„ černé jízdě sepsal se žalovaným zápis o přepravní kontrole, když žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné 10 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč dle článku 9 smluvních přepravních podmínek provozovatele MHD v [obec] (zápis o přepravní kontrole [číslo] z 13. 3. 2020, smluvní přepravní podmínky – tarif jízdného [anonymizováno] v [obec] od 1. 7. 2018). Takto vzniklá pohledávka za žalovaným z titulu jízdného a přirážky byla postoupena na žalobce, když o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávky z 9. 9. 2021, oznámení o postoupení bez uvedení data). Sám žalovaný neuvedl s ohledem na jeho nečinnost ničeho právně ani skutkově podstatného a významného. Nárok žalobce vyplývá z aplikace § 18a zákona o silniční dopravě a § 37 zákona o drahách, když mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo dle § 1721 a násl. OZ k uzavření závazkového vztahu, který má charakter smlouvy o přepravě osoby dle § 2550 a násl. OZ. Použitím dopravního prostředku vznikla žalovanému povinnost řádně a včas zaplatit jízdné (mít platnou jízdenku a tuto po nástupu označit). Žalovaný však tuto svou povinnost dle § 2550OZ nesplnil, a protože byl zadržen revizním orgánem, má dle článku 9 smluvních přepravních podmínek povinnost zaplatit nejen jízdné, ale i přirážku v celkové výši žalované jistiny. Žalovaný ničeho ani částečně nehradil, nereagoval ani na předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o.s.ř. Žaloba je tedy důvodná po skutkové i právní stránce, a soud jí v celém rozsahu vyhověl, když výše úroků z prodlení odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úspěšnému žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení, a to soudní poplatek 400 Kč, odměnu za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl hotové výdaje 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupkyně žalobce doložila, že je registrována jako plátce této daně.