41 C 101/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4.793,33 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu v minulosti poskytnuté zápůjčky ve výši 7.000 Kč, sjednané mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru byla řádně ověřená úvěruschopnost žalovaného. V uvedeném ohledu bylo postupováno s odbornou péčí. Pokud žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty, bylo povinností žalovaného řádně zapůjčené finanční prostředky splácet, jakož i uvést údaje, týkající se jeho majetkových poměrů, pravdivě. Žalobce uvedl, že ze smlouvy jasně vyplývá, že částku 7.000 Kč měl žalovaný uhradit ve 45 splátkách po 274 Kč měsíčně. Jelikož se tak nestalo, bylo možné, poté, co uplynula doba, ve které měly být finanční prostředky splacené, což mělo být do dne 27. 9. 2018, požadovat úhradu celého dluhu. Dále žalobce uvedl, že protože na dluh bylo částečně plněno, nárokuje po žalovaném jen částku neuhrazené jistiny ve výši 4.793,33 Kč. Dále žalobci náleží kapitalizovaný úrok ve výši 1.853,03 Kč, který představuje úrok ve výši 29 % ročně z částky 4.793,33 Kč za období od 28. 9. 2018 do 20. 1. 2020 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 687,65 Kč z částky 4.793,33 Kč za období od 3. 7. 2018 do 20. 1. 2020. 2. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a) zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 26. 11. 2021 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a) o. s. ř. souhlasil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce do spisu založené soud zjistil, že byla uzavřená mezi žalovaným, coby dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO], coby věřitelem. Podle jejího obsahu se posledně jmenovaná společnost zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 7.000 Kč a žalovaný se za ni zavázal zaplatit jistinu dluhu ve výši čerpaných 7.000 Kč a poplatek ve výši 5.330 Kč (skládající se z úroku ve výši 932 Kč, administrativního poplatku ve výši 2.204 Kč a odměny za zpracování ve výši 2.194 Kč). Celkem tedy částku 12.330 Kč. Vše mělo být uhrazené v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. 4. Pro skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na současného žalobce, byl žalovaný písemně vyrozuměný o tom, že došlo k postoupení pohledávky na nového věřitele. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. O tom, že mu listiny byly zaslány, svědčí i podací lístky do spisu založené. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně její přílohy vyplývá, že pohledávka za žalovaným skutečně přešla do majetku současného žalobce. 5. K této věci soud uvádí, že mezi původním věřitelem žalovaného - společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku). Pro vzájemné postavení účastníků smluvního vztahu, šlo o smlouvu spotřebitelskou/spotřebitelský úvěr, která je upravená také obsahem zákona č. 257/2016 Sb. Z podepsané smlouvy o zápůjčce vyplývá, že věřitel žalovanému finanční prostředky poskytnul a ty se žalovaný zavázal splácet v 45 týdenních splátkách. Jelikož bylo na dluh hrazené jen částečně (opak v průběhu řízení zjištěn nebyl), nedošlo k zániku celého sjednaného závazku. Nárok, který žalobce v řízení požaduje, není objektivně nepřiměřeným, neboť výše úroku/ceny zápůjčky nebyla nepřiměřeně vysoká a sjednané splátky nebyly vzhledem k době, na kterou byla částka poskytnutá, rovněž nepřiměřeně nevýhodné, anebo v rozporu s dobrými mravy. Proto bylo možné učinit závěr, že nárok žalobce není v hrubém rozporu s ochranou spotřebitele zakotvenou v občanském zákoníku a v zákoně č. 257/2016 Sb. Soud tak žalobci nárok přisoudil, neboť v řízení nebylo prokázané, že by jej žalovaný uhradil, anebo že by se své povinnosti zbavil jiným způsobem. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. 6. Dále lze konstatovat, že se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal. Protože počátek prodlení byl žalobcem stanovený správně, ve smyslu žalovanému poskytnutých informací, bylo možné příslušenství pohledávky žalobci také přisoudit. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když výše úroku byla mezi věřitelem a dlužníkem sjednána. 7. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci procesně úspěšný. Náklady řízení představují: soudní poplatek ve výši 400 Kč (přiznaný dle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tj. 3x 200 Kč (dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále žalobci podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), náleží 3x režijní paušál po částce 100 Kč (podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a účtované DPH ve výši 21 % z poskytnutých právních služeb ve výši 189 Kč Celkem tedy 1.489 Kč.