41 C 122/2021-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu v minulosti žalovanému poskytnutého úvěru ve výši 15.000 Kč, který byl sjednaný mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru byla řádně ověřená úvěruschopnost žalovaného. V uvedeném ohledu bylo postupováno s odbornou péčí. Pokud žalovanému finanční prostředky poskytnul, bylo povinností žalovaného řádně zapůjčené finanční prostředky splácet, jakož i uvést údaje, týkající se jeho majetkových poměrů, pravdivě. Žalobce uvedl, že ze smlouvy jasně vyplývá, že částku 15.000 Kč měl žalovaný uhradit v 60 splátkách po 450 Kč týdně. Jelikož se tak nestalo, bylo možné, poté, co uplynula doba, ve které měl být úvěr splacený, což mělo být do dne 14. 5. 2020, požadovat úhradu celého dluhu. V této věci žalobce navrhuje přisoudit jistinu dluhu ve výši 15.000 Kč a úroky, když k částce, kterou žalovaný v průběhu smluvního vztahu ve výši 4.900 Kč uhradil, přihlédnul, neboť ta byla použita na úhradu úroků a části poplatků, což vyplývá z obsahu smluvních ujednání. Jistina dluhu tak dílčími úhradami zmenšená nebyla. Dále žalobci náleží kapitalizovaný úrok ve výši 1.954,68 Kč, který představuje úrok ve výši 19,07 % ročně z částky 15.000 Kč za období od 15. 5. 2020 do 15. 1. 2021 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.025 Kč z částky 15.000 Kč za období od 15. 5. 2020 do 15. 1. 2021. Úrok a úrok z prodlení požaduje do zaplacení žalobou uplatněného nároku. 2. Dále se žalobce týž žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13.000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu v žalovanému minulosti poskytnutého úvěru ve výši 13.000 Kč, který byl sjednaný mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru byla také řádně ověřená úvěruschopnost žalovaného. V uvedeném ohledu bylo postupováno s odbornou péčí. Pokud žalovanému finanční prostředky poskytnul, bylo povinností žalovaného řádně zapůjčené finanční prostředky splácet, jakož i uvést údaje, týkající se jeho majetkových poměrů, pravdivě. Žalobce uvedl, že ze smlouvy jasně vyplývá, že částku 13.000 Kč měl žalovaný uhradit v 60 splátkách po 390 Kč týdně. Jelikož se tak nestalo, bylo možné, poté, co uplynula doba, ve které měl být úvěr splacený, což mělo být do dne 17. 1. 2020, požadovat úhradu celého dluhu. V této věci žalobce navrhl přisoudit jistinu dluhu ve výši 9.022,32 Kč, neboť úvěr byl dílem splátkami žalovaného uhrazený. Dále žalobci náleží kapitalizovaný úrok ve výši 1.744,24 Kč, který představuje úrok ve výši 19,12 % ročně z částky 9.022,32 Kč za období od 18. 1. 2020 do 15. 1. 2021 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 912,26 Kč z částky 9.022,32 Kč za období od 18. 1. 2020 do 15. 1. 2021. Úrok a úrok z prodlení požaduje do zaplacení žalobou uplatněného nároku. 3. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a) zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 1. 2. 2022 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a) o. s. ř. souhlasil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti do spisu založené soud zjistil, že byla uzavřená mezi žalovaným coby dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO], coby věřitelem. Podle jejího obsahu se posledně jmenovaná společnost zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 15.000 Kč a žalovaný se za ni zavázal zaplatit jistinu dluhu ve výši čerpaných 15.000 Kč, úrok ve výši 3.000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3.000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč Celkem tedy 27.000 Kč. Vše mělo být uhrazené v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Případné úhrady byly započítávány podle čl. 2 předně na úhradu příslušenství, nikoliv jistiny. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti do spisu založené soud zjistil, že byla uzavřená mezi žalovaným coby dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO], coby věřitelem. Podle jejího obsahu se posledně jmenovaná společnost zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 13.000 Kč a žalovaný se za ni zavázal zaplatit jistinu dluhu ve výši čerpaných 13.000 Kč, úrok ve výši 2.600 Kč, administrativní poplatek ve výši 2.600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200 Kč Celkem tedy 23.400 Kč. Vše mělo být uhrazené v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Případné úhrady byly započítávány podle čl. 2 předně na úhradu příslušenství, nikoliv jistiny. 6. Ze zákaznické karty – žádosti žalovaného o půjčku soud zjistil, jaké jsou aktuální majetkové poměry žalovaného s tím, že jeho příjem dosahuje částky 20.000 Kč a výdaje částky 6.300, tudíž použitelný disponibilní zůstatek činí 13.700 Kč Kč. Pro skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na současného žalobce, byl žalovaný písemně vyrozuměný o tom, že došlo k postoupení pohledávky. Zároveň byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. O čemž svědčí další listiny do spisu založené včetně podacích lístků. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně její přílohy vyplývá, že pohledávka za žalovaným přešla do majetku současného žalobce. 7. K této věci soud uvádí, že mezi původním věřitelem žalovaného - společností [právnická osoba] a žalovaným byly uzavřené dvě platné smlouvy o spotřebitelském úvěru, ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku). Pro vzájemné postavení účastníků smluvního vztahu, šlo o smlouvy spotřebitelské/spotřebitelské úvěry. Ty jsou upravené také obsahem zákona č. 257/2016 Sb. Z podepsaných úvěrových smluv jasně vyplývá, že věřitel žalovanému finanční prostředky poskytnul a ty se žalovaný v obou dvou případech zavázal splácet v 60 týdenních splátkách. Jelikož v pořadí na první z dluhů bylo hrazené jen částečně, a to ve výši 4.900 Kč (opak v průběhu řízení zjištěný nebyl) a podle obsahu smlouvy mohly být uvedené finanční prostředky použité i na úhradu poplatků a úroků, neměl soud jediný důvod se nerozporovaným dílčím nárokem dále zabývat, když ten byl nastavený v rámci mantinelů smluvní autonomie stran sporu. Nárok, který žalobce, jako první v pořadí, v řízení nárokuje, není objektivně nepřiměřeným, neboť žalobce v této věci rozhodně nepožaduje vše na poplatcích a platbách, které byly mezi stranami úvěrové smlouvy sjednány. Proto bylo možné učinit závěr, že ani přísudek ze strany soudu není v hrubém rozporu s ochranou spotřebitele zakotvenou v občanském zákoníku a v zákoně č. 257/2016 Sb. Soud tak žalobci v pořadí první uplatněný nárok autoritativně výrokem I. rozsudku přiznal. Stejně tak i v pořadí druhý žalovaný nárok byl žalobci přisouzený, neboť poměry žalovaného byly zevrubně posouzené či doložené a hrubý nepoměr mezi příjmy a výdaji, jakož i reálnou možností úvěr splácet ze strany soudu shledán nebyl. Protože v řízení nebylo prokázané, že by své dluhy žalovaný uhradil, anebo že by se své povinnosti zbavil jiným způsobem, mohlo být rozhodnuto tak, jak je to uvedené ve výrocích I. a II. rozsudku. 8. Dále lze konstatovat, že se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal. Protože počátek prodlení byl žalobcem stanovený správně, ve smyslu žalovanému poskytnutých informací, bylo možné příslušenství pohledávky žalobci také přisoudit. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když výše úroku byla mezi věřitelem a dlužníkem sjednána. 9. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci procesně úspěšný. Náklady řízení představují: soudní poplatek ve výši 962 Kč (přiznaný podle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tj. 3x 300 Kč (podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále žalobci podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), náleží 3x režijní paušál po částce 100 Kč (dle § 13 odst. 3 ve spojení s § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a účtované DPH ve výši 21 % z poskytnutých právních služeb ve výši 252 Kč Celkem tedy 2.414 Kč.