41 C 58/2022-60 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou (ve znění s doplněním ze dne 15. 7. 2022) domáhal po žalovaném zaplacení částky 93 613,64 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 6. 12. 2018 jako smlouva o [příjmení] půjčce mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Na základě označené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru ve výši 15,9 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 119 Kč měsíčně. Žalovaný své povinnosti z označené úvěrové smlouvy neplnil a splátky úvěru nesplácel řádně včas, proto právní předchůdce žalobce dne 23. 1. 2020 přistoupil k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 92 280,64 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 8 461,79 Kč (od 11. 7. 2019 do 14. 2. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 565,07 Kč (od 11. 7. 2019 do 14. 2. 2020 a z dlužných poplatků ve výši 1 333 Kč (500 Kč za odeslanou výzvu k zaplacení dluhu dle ceníku žalobce a 833 Kč za poplatky za pojištění za 7 měsíců). Právní předchůdce žalobce vyhodnotil na základě údajů z registrů a zjištěných údajů o příjmech a výdajích žalovaného, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Na byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020. 2. Žalovaný se, ani přes výzvu soudu, k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, žalovaný se k výzvě soudu s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) nevyjádřil a žalobce s takovým postupem vyslovil souhlas již v podaném návrhu. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 6. 12. 2018 smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] s pojištěním schopnosti splácet, na základě které poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 948 Kč spolu s 15,9 % úroky z úvěru a poplatkem za pojištění ve výši 119 Kč měsíčně. Součástí této smlouvy jsou všeobecné produktové podmínky a sazebník. Souhrnný výpis z úvěrového účtu dokládá jednotlivé pohyby na úvěrovém účtu po dobu trvání smluvního vztahu, dne 6. 12. 2018 byla žalovanému právním předchůdcem žalobce poskytnuta částka 100 000 Kč, kterou žalovaný nepravidelně splácel, výpis dokládá rovněž výši dlužné částky a její složení. Dopisem ze dne 23. 1. 2020 právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že došlo k okamžité splatnosti dluhu kvůli porušování smlouvy ze strany žalovaného a současně žalovaného vyzval k jeho úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, tato skutečnost byla žalovanému oznámena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 3. 2020. Žalovaný byla právním zástupcem žalobce vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 7. 4. 2020. 5. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). 6. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Po posouzení žalobcem předložených listin a jejich právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 6. 12. 2018 platnou smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Právní předchůdce žalobce svou povinnost splnil. Žalovaný však porušil povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy, když vyčerpané peněžní prostředky ve sjednaných splátkách řádně a včas nehradil. S ohledem na uvedené právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 23. 1. 2020 platně a v souladu se smluvními ujednáními zesplatnil. Následně byla pohledávka postoupená žalobci v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku O tomto postoupení byl žalovaný právním předchůdcem žalobce řádně vyrozuměn (§ 1882 odst. 1 občanského zákoníku). Soud proto žalobci přiznal právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, sjednaných smluvních úroků (které z části žalobce řádně kapitalizoval), sjednaných poplatků (jak poplatek za odeslání upomínky, tak poplatek za pojištění byly smluvně ujednány a soud je neshledal nepřiměřenými) i zákonných úroků z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. (které žalobce řádně vyčíslil a částečně kapitalizoval), neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu. Žalovaný byl v řízení zcela procesně pasivní, když se k věci nevyjádřil, netvrdil ani neprokázal, že by své povinnosti vůči žalobci splnil, nebo se jich zbavil jiným způsobem. 10. Je vhodné uvést, že postup žalobce se hrubě nepříčil ani ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť i přes procesní pasivitu žalovaného je zjevné, že podmínky týkající se poskytnutého úvěru byly standardní, odpovídající situaci na bankovním trhu ve vztahu ke spotřebitelům. Podstatné též bylo, že žalovaný, alespoň zpočátku smluvního vztahu, své povinnosti řádně plnil. Soud proto nárok posoudil jako nárok z platně sjednaného závazku a nikoliv jako závazek vzniklý z bezdůvodného obohacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný. Tyto náklady se skládají ze soudního poplatku ve výši 3 745 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení v částce 18 730,70 Kč. Náhrada nákladů za odměnu právního zastoupení byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“). Soud přiznal žalobci náhradu nákladů za tři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.) ve výši 4 860 Kč za úkon dle ustanovení § 7 a § 8 odst. 1 a. t., dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon dle dikce § 13 odst. 4 a. t. a náhradu DPH ve výši 3 250,80 Kč, neboť právní zástupce je jejím plátcem. Celkem tedy žalobci na náhradě nákladů řízení náleží částka 22 475,80 Kč. Odměnu ani paušální náhradu soud žalobci nepřiznal za doplnění žaloby ze dne ze dne 15. 7. 2022, neboť skutečnosti a důkazy tam obsažené, mohly a měly být již součástí žaloby. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.