41 C 61/2022-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 59 182,13 Kč s příslušenstvím, uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu mezi stranami uzavřené smlouvy o hotovostním úvěru č. GNN015574422 ze dne 6. 12. 2017, podle které žalobce poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 127 000 Kč. Ty se žalovaný zavázal žalobci uhradit v 60 měsíčních splátkách po 2 886,53 Kč. Žalobce dále uvedl, že si žalovaný své povinnosti po delší dobu řádně plnil. Ovšem po několika letech smluvního vztahu se dostal do prodlení. Proto nezbylo, než využít ustanovení čl. 13, odst. 10 smluvních podmínek a k datu 17. 2. 2021 od smlouvy odstoupit. K uvedenému datu se dluh stal splatným, když dosáhnul celkové výše 62 982,13 Kč. Dne 21. 4. 2021 žalovaný na dluh uhradil ještě částku 3 800 Kč. Předmětem řízení se tak stala částka 59 182,13 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a) zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 18. 7. 2022 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a) o. s. ř. souhlasil. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný žádal žalobce o poskytnutí úvěru s tím, že jako adresu bydliště uvedl [ulice a číslo] v [obec]. Výše jeho čistého příjmu měla dosahovat částky 15 000 Kč. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 127 000 Kč, když své bytové potřeby (jako svobodný muž) uspokojoval bydlením u rodiny. 4. Ze smlouvy o vedení účtu u mBank S.A. je patrné, že účet byl u mBank S.A. pro žalovaného zřízený a vedený. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je patrné, že jednotlivé parametry úvěru byly žalovanému vysvětlené, což vzal dne 4. 12. 2017 na vědomí. 5. Ze samotné smlouvy o hotovostním úvěru se podává, že žalovanému bylo poskytnuto 127 000 Kč, které měl žalobci splatit v 60 měsíčních splátkách po 2 883,53 Kč. Zároveň bylo v rámci sankcí pod čl. 7 smlouvy sjednáno, že smluvní vztah lze ukončit a požadovat okamžité vrácení jistiny a všech k ní se váznoucích pohledávek v důsledku prodlení žalovaného. Uvedené listiny jsou kryty podpisy žalovaného. 6. Z výzvy k úhradě dlužné částky z ledna 2021 bylo zjištěno, že byla doručována ze strany žalobce žalovanému. O jejím převzetí svědčí jak poštovní podací arch, tak i doručenka žalovaným podepsaná. Z transakční historie účtu vyplývá, že žalovaný mu postupně poskytnutý úvěr čerpal, a že na něj také průběžně několik let hradil. 7. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u mBank S.A. bylo zjištěno (z výpisu ze dne 14. 9. 2017), že z něj žalovaný prováděl běžné měsíční transakce, a že na uvedený účet mu byla zasílána mzda ve výši necelých 10 000 Kč. Z výpisu z účtu ze dne 13. 10. 2017 vyplývá, že účtu byly prováděné pravidelné měsíční transakce a žalovanému na něj byla připsaná mzda ve výši 14 958 Kč. Z výpisu z účtu ze dne 14. 11. 2017 je patrné, že mzda žalovaného činila částku 14 671 Kč. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalovaný byl vyzván zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky a byla mu vysvětlena podstata vzniklého dluhu. 8. V této právní věci se soud předně zabýval tím, zda finanční prostředky žalovanému byly poskytnuté, zda je tedy fakticky řádně čerpal, zda žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, ale i tím, kolik finančních prostředků žalovaný žalobci splatil. 9. S ohledem na znění ustanovení § 115 a) o. s. ř. soud uvádí, že v této věci bylo možné rozhodnout bez provádění dokazování, a to jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci řízení s takovým postupem ve věci souhlasili. Soud konstatuje, že na základě obsahu k žalobě založených listin, mohl shledat žalobu po právu, neboť pohledávka žalobce odpovídala obsahu do spisu založených listinných důkazů. Zřejmé je, že mezi stranami sporu byla uzavřená platná smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.), týkající se částky 127 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě 5 let, a to v pravidelných měsíčních splátkách, které byly sjednány ve výši, která žalovanému umožňovala (i s ohledem na jeho životní náklady zachycené ve standardizovaném formuláři) převzatý závazek řádně splácet. Žalovaného netížily jiné, než běžné výdaje, když opak v průběhu řízení zjištěný nebyl. Prostřednictvím tří výpisů z účtů je patrné, že pravidelnou mzdu žalovaný od svého zaměstnavatele skutečně dostával, a že ze svého účtu také prováděl pravidelné a přiměřené měsíční platby. S ohledem na skutečnost, že žalovaný finanční prostředky čerpal a po mnoho let je také žalobci pravidelně splácel, je jasné, že si žalobce nepočínal nějak ukvapeně, neprofesionálně, a že povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.) dodržel. 10. Soud proto poté, co žalobce využil svého práva (podle smluvních podmínek) a úvěr zesplatnil, neměl, s ohledem na mnohokrát řádně žalovaným provedené úhrady splátek, za to, že by žalobce žalovaného jakkoliv poškodil. Dlužnou částku tak žalobci přisoudil. Žalobci náleží i úroky z prodlení, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal. Co se týká příslušenství jednotlivých dílčích částek uvedených ve výroku rozsudku, takto opět odpovídá zákonné úpravě, tedy nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ale i smluvnímu ujednání ve vztahu k výši úroku. Pro vše shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O tom svědčí výrok I. rozsudku. Pro výši přisouzené částky soud stanovil žalovanému delší lhůtu k plnění, než obvyklou 3 denní (§ 160 o. s. ř.). 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že byly přiznány ve věci úspěšnému žalobci. Žalobci také náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 2 368 Kč. Dále odměna ve výši 3x 3 500 Kč za poskytnuté právní služby spočívající v : převzetí věci, sepisu žaloby a za předžalobní upomínku (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále žalobci náleží i tři paušály po 300 Kč (podle ustanovení § 11 a § 13 citované vyhlášky), za tytéž úkony právní služby. Rovněž i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 2 394 Kč Celkem tedy 16 162 Kč (výrok II. rozsudku). I zde soud stanovil lhůtu k plnění jako 15 denní.