41 C 65/2022-20 — Městský soud v Brně

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Městského soudu v Brně dne 15. 12. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 540 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 17,29 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se ke dni 31. 1. 2018 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovanému, tak v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, vznikla povinnost, platit televizní poplatek. Tuto povinnost však žalovaný porušil za měsíce květen až září roku 2021. Za každý z měsíců, kdy poplatek neuhradil, mu tak vzniknul dluh ve výši 135 Kč Celkem tedy 540 Kč. Jelikož žalovaný poplatek neuhradil ani na výzvu žalobce, domáhal se žalobce zaplacení dlužné částky žalobou. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a nereagoval ani na výzvu soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. vycházel z předpokladu, že s tímto procesním postupem souhlasí. Jelikož žalobce vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání již v žalobě, přičemž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve věci jednání v souladu s § 115a o. s. ř. nenařizoval. 3. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný se coby držitel televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku v září roku 2020, což vyplývá z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 23. 11 2021. Z listiny označené jako Přehled předpisů a plateb plyne, že žalovaný dluží na televizních poplatcích měsíce květen 2021 až září 2021 částku 675 Kč. K úhradě částky 675 Kč byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 15. 10. 2021, která byla dle přiložené dodejky žalovanému doručována 19. 10. 2021 a následně byla vhozena do schránky žalovaného. Žalobce přitom žalobou uplatňoval dlužné poplatky za měsíce červen 2021 až září 2021 v částce 540 Kč. 4. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona č. 348/2005 Sb.“) se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud žalobnímu návrhu jako důvodnému vyhověl. Žalovanému, coby vlastníku televizního přijímače, vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Předepsané poplatky však žalovaný neuhradil za období měsíce června 2021 až září 2021 a ocitl se tak v prodlení vždy 16. dne příslušného kalendářního měsíce. Tím žalovanému za předmětné období vznikl vůči žalobci dluh ve výši žalované částky. Žalobce v řízení splnil svoji povinnost tvrzení a tato svá tvrzení doložil listinnými důkazy. Naopak žalovaný byl po dobu řízení pasivní, když neprokázal ani netvrdil, že by mu tvrzená povinnost nevznikla, nebo že tuto svoji povinnost splnil, případně se jí zbavil jiným způsobem. 9. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), který žalobce řádně kapitalizoval. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jelikož žalobce byl v řízení zcela úspěšný. Soud žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč. Dále náhradu nákladů právního zastoupení za dva účelně vykonané úkony právní služby v částce 726 Kč. Konkrétně za převzetí věci a přípravu zastoupení a podání žaloby podle § 11 odst. 1 a. t., za které žalobci náleží odměna právního zastoupení ve výši 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 a. t.) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za úkon (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.). Dále také DPH ve výši 126 Kč. K výše uvedenému pak žalobci náleží též náhrada v částce 100 Kč za zaslanou předžalobní upomínku podle § 151 odst. 3 o. s. ř. vyhlášky č. 254/2015 Sb., kterou zaslal žalovanému sám žalobce. Celkem tedy žalobci na náhradě nákladů řízení náleží částka 1 226 Kč. 11. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. 12. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 13. Rozsudek obsahuje stručné odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř.