41 C 92/2021-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu v minulosti čerpaného úvěru ve výši 12.000 Kč, který byl sjednaný mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru byla řádně ověřená úvěruschopnost žalovaného. V uvedeném ohledu bylo postupováno s odbornou péčí. Pokud žalovanému finanční prostředky poskytnul, bylo povinností žalovaného řádně zapůjčené finanční prostředky splácet, jakož i uvést údaje, týkající se jeho majetkových poměrů, pravdivě. Žalobce uvedl, že ze smlouvy jasně vyplývá, že částku 12.000 Kč měl žalovaný uhradit v 60 splátkách po 365 Kč měsíčně. Jelikož se tak nestalo, bylo možné, poté, co uplynula doba, ve které měl být úvěr splacený, což mělo být do dne 8. 5. 2019, požadovat úhradu celého dluhu. Dále žalobce uvedl, že částky 2.400 Kč a 4.800 Kč nenárokuje, byť vyplývají z obsahu smluvního vztahu. V této věci navrhuje přisoudit jistinu dluhu ve výši 12.000 Kč a úroky, když k částce, kterou žalovaný v průběhu smluvního vztahu ve výši 2.760 Kč uhradil, přihlédnul, neboť ta byla použita na úhradu úroků a části poplatků, což vyplývá z obsahu smluvních ujednání. Jistina dluhu tak dílčími úhradami zmenšená nebyla. Dále žalobci náleží kapitalizovaný úrok ve výši 1.295,60 Kč, který představuje úrok ve výši 18. 96 % ročně z částky 12.000 Kč za období od 9. 5. 2019 do 29. 11. 2019 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 643,50 Kč z částky 12.000 Kč za období od 16. 5. 2019 do data postoupení pohledávky (den 29. 11. 2019). Úrok a úrok z prodlení požaduje do zaplacení žalobou uplatněného nároku. 2. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a) zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 16. 12. 2021 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a) o. s. ř. souhlasil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do spisu založené soud zjistil, že byla uzavřená mezi žalovaným coby dlužníkem a společností [právnická osoba], [IČO] coby věřitelem. Podle jejího obsahu se posledně jmenovaná společnost zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 12.000 Kč a žalovaný se za ni zavázal zaplatit jistinu dluhu ve výši čerpaných 12.000 Kč, úrok ve výši 320 Kč, administrativní poplatek ve výši 2.400 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.160 Kč a pojistné ve výši 260 Kč Celkem tedy 21.900 Kč. Vše mělo být uhrazené v 60 týdenních splátkách po 365 Kč. Případné úhrady byly započítávány podle čl. 2 předně na úhradu příslušenství, nikoliv jistiny. Zjevné je, že smlouva samotná měla zaniknout uplynutím doby, odstoupením, anebo z dalších důvodů uvedených v čl. 6 Smlouva byla podle svého obsahu použita k refinancování předchozího čerpaného úvěru pod [číslo] ze kterého zbývalo zaplatit částku 2.692 Kč. 4. Ze zákaznické karty – žádosti žalovaného o půjčku soud zjistil, jaké jsou aktuální majetkové poměry žalovaného s tím, že jeho příjem dosahuje částky 15.000 Kč a výdaje částky 7.104 Kč. Pro skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na současného žalobce, byl žalovaný písemně vyrozuměný o tom, že došlo k postoupení pohledávky. Zároveň byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby, když dlužná částka nebyla uhrazená dobrovolně. O tom, že mu listiny byly zaslány, svědčí i podací lístky do spisu založené. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně její přílohy vyplývá, že pohledávka za žalovaným přešla do majetku současného žalobce. 6. K této věci soud uvádí, že mezi původním věřitelem žalovaného - společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku). Pro vzájemné postavení účastníků smluvního vztahu, šlo o smlouvu spotřebitelskou/spotřebitelský úvěr, která je upravená také obsahem zákona č. 257/2016 Sb. Z podepsané smlouvy o úvěru vyplývá, že věřitel žalovanému finanční prostředky poskytnul a ty se žalovaný zavázala splácet v 60 měsíčních splátkách. Jelikož bylo na dluh hrazené jen částečně, a to ve výši 2.760 Kč (opak v průběhu řízení zjištěn nebyl) a podle obsahu smlouvy mohly být uvedené finanční prostředky použité i na úhradu poplatků a úroků, neměl soud již jediný důvod se jím dále zabývat. Nárok, který žalobce v řízení požaduje, není objektivně nepřiměřeným, neboť žalobce v této věci rozhodně nepožaduje vše na poplatcích a platbách, které byly mezi stranami úvěrové smlouvy sjednány. Proto bylo možné učinit závěr, že nárok žalobce není v hrubém rozporu s ochranou spotřebitele zakotvenou v občanském zákoníku a v zákoně č. 257/2016 Sb. Soud tak žalobci nárok přisoudil, neboť v řízení nebylo prokázané, že by jej žalovaný uhradil, anebo že by se své povinnosti zbavil jiným způsobem. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. 7. Dále lze konstatovat, že se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal. Protože počátek prodlení byl žalobcem stanovený správně, ve smyslu žalovanému poskytnutých informací (uvedených v zápise o provedené přepravní kontrole), bylo možné příslušenství pohledávky žalobci také přisoudit. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když výše úroku byla mezi věřitelem a dlužníkem sjednána. 8. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci procesně úspěšný. Náklady řízení představují: soudní poplatek ve výši 800 Kč (přiznaný dle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tj. 3x 300 Kč (dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále žalobci podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), náleží 3x režijní paušál po částce 100 Kč (dle § 13 odst. 3 ve spojení s § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a účtované DPH ve výši 21 % z poskytnutých právních služeb ve výši 252 Kč Celkem tedy 2.252 Kč.