41 EVC 1/2021-198 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se návrhem na vydání evropského platebního rozkazu domáhala vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.061,69 EUR s 8 % úrokem z prodlení ročně z částky 912 EUR od 20. 11. 2019 do zaplacení a 8 % úrok z prodlení ročně z částky 1.149,69 EUR od 21. 11. 2019 do zaplacení. V rámci následného odůvodnění svého návrhu žalobkyně uvedla, že si u žalovaného dne 20. 11. 2019 zakoupila pobyt v hotelu Expo Congress Hotel za částku 912 EUR a za provedenou úhradu od žalovaného obdržela 4 kupony. Každý z kuponů měl v sobě obsažený pobytový balíček na 4 dny pro dvě osoby a dítě ve standardním pokoji s polopenzí (snídaní formou bufetu a s 2chodovou večeří), jakož i další služby na kuponu uvedené. Poté, za využití uvedených kuponů, došlo z její strany k rezervaci pobytu v termínu od 1. 7. 2020 do 4. 7. 2020. Dne 12. 6. 2020 však žalobkyně obdržela email od žalovaného s tím, že je hotelová restaurace uzavřená. Je ale možné provést přerezervaci na jiný vhodný termín, aby bylo stravování dostupné přímo v hotelu. Protože v jejich skupině byly i starší a invalidní osoby, sdělila, že požaduje vrácení celé zaplacené částky bez účtovaných storno poplatků. To však žalovaný akceptovat nechtěl. Prostřednictvím žalovaného však došlo ke změně termínu pobytu v hotelu Expo Congress Hotel na termín od 8. 7. 2021 do 11. 7. 2021. Protože žalovaný nebyl ani následně ohledně dalších informací o novém termínu pobytu žalobkyně aktivní, dotázala se přímo hotelu. Když zjistila, že večeře ani v nově rezervovaném termínu neposkytují, a že hotel požaduje po klientech potvrzení o očkování, nebyl pobyt pro jejich skupinu uskutečnitelný. Hotelu se dotazovala i z toho důvodu, protože ji žalovaný neustále tlačil ke změně termínu pobytu, přestože chtěla smluvní vztah ukončit a vrátit zaplacenou cenu pobytu. Žalobkyně dále uvedla, že měla za to, že smluvní vztahy s žalovaným řádně ukončila emailem ze dne 2. 6. 2020. 2. Co se týká v pořadí druhé rezervace pobytu v hotelu Park Inn by Radisson Zalakaros Resort Spa, tak ohledně něj žalobkyně u žalovaného zakoupila pobyt dne 21. 11. 2019 za cenu 29.340 Kč (1.149,69 EUR). Nato od žalovaného obdržela 6 kuponů, každý z kuponů obsahoval balíček na ubytování na tři dny pro jednu osobu, se stravou all inclusive a dalšími službami na kuponu uvedenými. Dne 29. 11. 2019 žalobkyně provedla závaznou rezervaci u hotelu pro období od 15. 5. 2020 do 17. 5. 2020. S ohledem na skutečnost, že byl dne 16. 3. 2020 vyhlášený nouzový stav usnesením Vlády Slovenské republiky, který byl ukončený až dne 13. 6. 2020, nebylo možné vycestovat a pobyt realizovat. Z toho důvodu požádala o vrácení platby, jak o tom svědčí email ze dne 2. 6. 2020. Žalovaný však nabízel jen možnost stornování kuponu s poplatkem, jeho výměnu za jiný pobyt, prodloužení platnosti kuponu apod., na což nepřistoupila, neboť nebylo zjevné, jak se bude celá pandemie vyvíjet. Nadto pro rok 2021 již žalovaný neměl s hotelem uzavřenou řádnou smlouvu. 3. Žalobkyně v průběhu řízení dále uvedla, že je přesvědčená o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření spotřebitelských smluv, podle kterých se žalobkyně spoléhala na to, že žalovaný služby cestovního ruchu nejen zařídí, ale že je bude moci také řádně využít. U žalovaného rozhodně nešlo jen o zprostředkovatelskou činnost, neboť vystupoval jako cestovní agentura. Takto z její strany bylo alespoň vnímáno, když žalovaný zjevně služby cestovního ruchu poskytoval. I podle ustanovení § 2533 občanského zákoníku platí, že bylo-li od smlouvy o zájezdu odstoupeno, což udělala, a služby cestovního ruchu jí poskytnuté nebyly, má nárok na vrácení jak částky 912 EUR za první nerealizovaný pobyt, tak i částky 1.149,69 EUR za druhý nerealizovaný pobyt. Žalobkyně zdůraznila, že nebyla ve smluvním vztahu s hotely, ale s žalovaným. Ten jí také finanční prostředky dluží. Žalovaný se na její úkor fakticky bezdůvodně obohatil, a byť proklamoval, že finanční prostředky získá od svého smluvního partnera – hotelu, tak jí i nadále její finanční prostředky v plném rozsahu zadržuje, aniž by jí kdy řádně služby cestovního ruchu poskytnul. Žalovaného jako cestovní agenturu tížily i další povinnosti, jak jsou uvedené v zákoně č. 159/1999 Sb. Ve prospěch žalobkyně hovoří také zákon č. 185/2020 Sb., který jí umožňoval nejenom od smlouvy odstoupit, ale také získat zpět finanční prostředky v plné výši. Na jejich vrácení má nárok. Pandemie postihla nejenom žalovaného, ale i všechny ostatní osoby. I proto není dán žádný důvod žalovanému nějaké finanční prostředky (ani ve výši 20 %) ponechávat. Chování žalovaného nebylo férové. 4. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhnul, aby byla jako nedůvodná zamítnutá. Nesouhlasil předně s tím, že by žalobkyni sjednané služby neposkytnul. Zdůraznil, že nefunguje jako cestovní kancelář, anebo cestovní agentura, ale pouze jako zprostředkovatel, který umožňuje, aby si prostřednictvím jím provozovaného portálu – Travelking.cz/Travelking.sk mohl klient zprostředkovat službu spočívající v ubytovávání se v některém z hotelů. Též nabízí prostor pro inzerci služeb cestovního ruchu – pro hotely a penziony. Zákazníkům umožňuje zakoupit si kupon, který je opravňuje k využití služeb cestovního ruchu. Sám služby cestovního ruchu neposkytuje, což je patrné i z jeho všeobecných podmínek a z obecného fungování uvedeného segmentu trhu. Jasné je, že si žalobkyně prostřednictvím žalovaného dne 20. 11. 2019 zakoupila v pořadí první pobyt v hotelu Expo Congress Hotel a dne 21. 11. 2019 si zakoupila v pořadí druhý pobyt v hotelu Park Inn by Radisson Zalakaros Resort Spa (dále jen„ Park Inn“). Žalovaný uvedl, že nechápe, proč žalobkyně návrh na vydání evropského platebního rozkazu dne 1. 3. 2021 vůbec podala, neboť v té době ještě neuplynula doba, ve které mohla využít první z pobytů prostřednictvím učiněné přerezervace na období od 8. 7. 2021 do 11. 7. 2021. To, že žalobkyně nevyužila možnosti ubytování se v jí rezervovaném termínu v hotelu Park Inn v době od 15. 5. 2020 do 17. 5. 2020, je jen její věcí, obzvláště když si sama termín vybrala a sama si jej rezervovala. Žalovaný jí veškeré jím nabízené a zaplacené služby poskytnul v plnému rozsahu. Nadto jí v rámci vstřícného jednání nabízel i další možnosti, které žalobkyně nevyužila. 5. Dále žalovaný akcentoval, že se smluvní vztah mezi žalobkyní, žalovaným, ale i s oběma hotely rozvíjel v rámci tří dvoustranných vztahů, neboť žalovaný pro žalobkyni zprostředkoval objednávku ubytovacích služeb s tím, že žalobkyni vystavil unikátní kupony a žalobkyně zaplatila cenu za ubytování v hotelu, a to prostřednictvím žalovaného, který si peníze neponechal. Ty po odečtení své provize, zaslal příslušnému hotelu. Dále pro vztah mezi žalovaným a s ním spolupracujícími hotely platí, že jim poskytuje prostor na portále Travelking k inzerci služeb cestovního ruchu a hotely mu za to platí provizi. Konečně třetí dvoustranný vztah se rozvíjel mezi žalobkyní a hotelem a spočíval v tom, že hotel poskytuje ubytování proti platným kuponům, a za ubytování již dál zákazník/žalobkyně hotelu nic dalšího neplatí. 6. Pokud žalovaná na počátku řízení tvrdila, že od smlouvy neodstoupila a následně svůj názor změnila, když uvedla, že od smluv podle ustanovení § 2533 občanského zákoníku odstoupila, tak je zcela nereálné, že by odstoupila také od možnosti čerpat ubytování ve druhém z hotelů Park Inn, když možnost žalované v něm využít ubytování zanikla uplynutím doby, neboť sama žalobkyně na jí rezervovaný pobyt nenastoupila a tvrzené odstoupení od smlouvy ze dne 2. 6. 2020 následovalo až po faktickém uplynutí doby jejího pobytu. Ovšem ani odstoupení žalobkyně učiněné prostřednictvím emailu ze dne 2. 6. 2020 není bezproblémové, neboť žalobkyně s hotelem Congress Expo Hotel následně také jednala. Komunikovala i s žalovaným, který neměl za to, že by od smlouvy odstupovala. Ještě rok poté plánovala, že služby využije. Finanční prostředky za ubytování si žalovaný neponechal. Ty náleží hotelu. Jak již mnohokrát uvedl, tak služby cestovního ruchu neposkytuje. Pouze uveřejňuje nabídky jiných subjektů (ubytovacích zařízení) a umožňuje uzavření smluv s jejich potencionálními zákazníky. Ani podle ustanovení § 1a, 1b zákona č. 159/1999 Sb. nemohlo jít o zájezd a o poskytnutí služeb cestovního ruchu, neboť poskytnuto bylo pouze ubytování. Pokud hotely nabízely spa, wellness a další služby, tak takové služby jsou součástí ubytování, neboť to vyplývá i z náhledů na jejich internetové stránky a z printscreenů k hotelům se vztahujícím. I v bodě 17 recitálu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 se uvádí, že strava, nápoje, úklid jsou poskytované jako součást ubytování, stejně jako přístup do místních zařízení určených pro hotelové hosty jako jsou bazén, sauna, lázně nebo posilovna. Ze smluv a dalších do spisu založených listin také vyplývá, že žalovaný byl s oběma hotely v kontaktu, když s nimi měl uzavřené řádné smlouvy. Pokud si u