43 C 173/2020-83 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 14 001,30 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 16.9.2015. Na základě dispozic k uvedené smlouvě právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], poskytl žalovanému povolený debet Flexikredit na běžném účtu žalovaného do výše 10 000 Kč. Vzhledem k porušení smluvních podmínek žalovaným banka žalovanému povolený debet [anonymizováno] zrušila a dne 23.5.2017 převedla debetní zůstatek ve výši 13 794,58 Kč na úvěrový účet. Žalovaný byl povinen dluh splatit v 8 měsíčních splátkách, neuhradil však ničeho, a banka pro prodlení žalovaného prohlásila úvěr za splatný ke dni 18.10.2017. Banka postoupila pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou ze dne 18.9.2019, kdy dlužná částka 14 001,30 Kč sestávala z jistiny 13 794,58 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 206,72 Kč. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř“) ,. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci s tímto postupem za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 16.9.2015 smlouvu o bankovních produktech a službách a dispozice k uvedené smlouvě. Banka smlouvou poskytla žalovanému k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku do výše 10 000 Kč Součástí smlouvy byly produktové podmínky banky. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený debet, nepovolený debetní zůstatek byl úročen sazbou 29 % ročně. Žalovaný se zavázal platit bance úrok z úvěru ve výši uveřejněné bankou, a dále ceny za služby stanovované sazebníkem banky. Banka byla oprávněna v případě porušení smlouvy žalovaným prohlásit dluhy žalovaného za splatné. V případě překročení povoleného limitu byla banka oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet a oznámit žalovanému celkovou dlužnou částku a výši splátek s tím, že délka splácení nepřesáhne dobu 48 měsíců (smlouva ze dne 16.9.2015, dispozice ke smlouvě z téhož dne, žádost o povolení debetního zůstatku ze dne 16.9.2015, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktové podmínky banky, sazebník, úrokový lístek). Žalovaný přečerpal povolený debetní limit, banka proto žalovanému oznámila ukončení poskytování [anonymizováno] a debetní zůstatek, který činil 13 794,58 Kč převedla dne 23.5.2017 na úvěrový účet č. [bankovní účet], celá dlužná částka měla být zaplacena v 8 měsíčních splátkách počínaje 22.6.2017 (výpisy z běžného účtu, výpis z úvěrového účtu, oznámení ze dne 21.5.2017, oznámení ze dne 23.5.2017). Žalovaný ničeho neuhradil, a banka proto prohlásila úvěr č. [bankovní účet] ke dni 18.10.2017 za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 13 794,58 Kč (výpis z úvěrového účtu, dopis ze dne 18.10.2017, poštovní podací arch). Banka postoupila pohledávku za žalovaným žalobci smlouvou ze dne 18.9.2019, dluh žalovaného činil 14 001,30 Kč, z toho na jistině 13 794,58 Kč a na úroku z prodlení 206,72 Kč (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.10.2019, poštovní podací arch, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě zástupcem žalobce (předžalobní výzva ze dne 18.11.2019, podací lístek). Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi bankou a žalovaným byla platně sjednána smlouva o účtu dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a smlouva o úvěru dle § 2395 o.z. Žalovaný nedostál své povinnosti nepřekročit sjednaný debetní limit, v důsledku čehož banka v souladu se smluvními ujednáními nepovolený debetní zůstatek převedla na samostatný úvěrový účet a v důsledku prodlení žalovaného prohlásila celý úvěr za splatný k 18.10.2017. Požadavek na zaplacení částky 13 794,58 Kč i sjednaného úroku je tak důvodný. Právo na úrok z prodlení pak má oporu v ustanovení § 1970 o.z., jeho výše je dána ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobce vychází ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 1879 o.z. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce, jenž byl v řízení zcela úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., které bylo aplikováno se zřetelem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech /např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 72 C 140/2020, jakož i se zřetelem k výši tarifní hodnoty) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.). Za podání ze dne 21.10.2021 soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním doplnil rozhodující skutečnosti a označení důkazů, čímž kompenzoval nedostatky žaloby (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.