43 C 179/2020-64 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 2.4.2017 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 1.4.2017. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] převedla na základě žádosti žalované o úvěr dne 28.2.2017 na účet žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč (žádost o úvěr, potvrzení o provedené platbě, informace [právnická osoba]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31.12.2018 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která pohledávku dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.12.2019 postoupila žalobci (smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení). Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě ve lhůtě tří dnů dopisem ze dne 22.1.2020 odeslaným prostřednictvím pošty dne 22.1.2020 (předžalobní výzva, poštovní podací arch). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy, která je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/ rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18), poskytl žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je žalovaná povinna vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovanou k plnění v třídenní lhůtě dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 22.1.2020, který byl žalované při běžném chodu věcí doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. v pondělí 27.1.2020, a dnem následujícím po marném uplynutí poskytnuté třídenní lhůty, tj. ode dne 31.1.2020, je žalovaná v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 6 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 31.1.2020 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, jenž byl v řízení procesně neúspěšný pouze co do nepatrné části, ohledně níž byla žaloba zamítnuta, soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.