43 C 228/2021-78 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 17 356,99 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 834,98 Kč za dobu od 17.11.2017 do 14.6.2018, kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 072,57 Kč za dobu od 28.12.2016 do 14.6.2018, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 17 356,99 Kč od 15.6.2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 356,99 Kč od 15.6.2018 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 23.9.2016, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit do 17.11.2017, uhradil však pouze 3 600 Kč. Dále se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 680,44 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 256,70 Kč za dobu od 22.6.2017 do 14.6.2018, kapitalizovaným úrokem z prodlení 646,80 Kč za dobu od 5.10.2016 do 14.6.2018, s úrokem ve výši 27 % ročně z částky 4 680,44 Kč od 15.6.2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 680,44 Kč od 15.6.2018 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28.4.2016, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit do 22.6.2017. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze částku 9 120 Kč. Žalobce nabyl pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 28.4.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému v hotovosti před podpisem smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách 18 561 Kč (smlouva o zápůjčce [číslo]). V zákaznické kartě ze dne 28.4.2016 sepsané zástupkyní [právnická osoba] bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, má 1 nezaopatřené dítě, bydlí jako nájemník, je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 000 Kč, byly uvedeny výdaje na nájem/inkaso 3 000 Kč, telefon 250 Kč, výživné 1 000 Kč a výdaje na domácnost 3 500 Kč, bylo uvedeno, že byla doložena pracovní smlouva, 3 výplatní pásky, SIPO a nájemní/podnájemní smlouva (zákaznická karta ze dne 28.4.2016). Mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 23.9.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému v hotovosti před podpisem smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách 35 283 Kč (smlouva o zápůjčce [číslo]). V zákaznické kartě ze dne 23.9.2016 sepsané zástupkyní [právnická osoba] bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, vyživuje 1 osobu, bydlí jako nájemník, je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 600 Kč, byl uveden jeden zdroj příjmu a další čisté příjmy domácnosti 3 000 Kč, jako měsíční výdaje byly uvedeny interní splátky 1 395 Kč a dále odhadované výdaje 7 000 Kč, bylo uvedeno, že byla doložena pracovní smlouva a 3 výplatní pásky (zákaznická karta ze dne 23.9.2016). [právnická osoba] postoupil smlouvou ze dne 14.6.2018 pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Žalovaný byl spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávek vyzván k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 14.6.2018 odeslaným prostřednictvím pošty dne 13.7.2018 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaného vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 12.3.2020, podací lístek). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 7. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když při uzavření první smlouvy se u výdaje na výživné spolehl pouze na nijak nedoložený údaj tvrzený žalovaným, při uzavření druhé smlouvy byl uveden pouze jeden zdroj příjmu žalovaného, byl však zohledněn nijak nespecifikovaný a nedoložený další příjem 3 000 Kč a ohledně výdajů žalovaného vycházel poskytovatel úvěru pouze z odhadovaných výdajů tvrzených žalovaným. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jsou uzavřené smlouvy dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné. 8. Jelikož smlouvy o zápůjčce byly od počátku neplatné, právo z nich nelze přiznat. Původní věřitel žalovanému na základě neplatné smlouvy ze dne 28.4.2016 poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, na základě neplatné smlouvy ze dne 23.9.2016 poskytl finanční prostředky ve výši 19 000 Kč, tj. celkem 29 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Žalovaný již uhradil 9 120 Kč a 3 600 Kč, tj. celkem 12 720 Kč, zbývá proto vydat 16 280 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaný byl vyzván k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 13.7.2018, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. 18.7.2018, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty bylo pondělí 30.7.2018, od 31.7.2018 je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše 8,05 % ročně je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k 3.3.2020, tj. k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 16 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 280 Kč od 31.7.2018 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu měl jinak právo, neboť byl v řízení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) převážně procesně úspěšný (žalovaný měl úspěch co do 65,2 %, žalobce co do 34,8 %), žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.