43 C 253/2021-65 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 14 424,16 Kč s kapitalizovaným úrokem 10 416,26 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 512,46 Kč za dobu od 13.12.2016 do 6.12.2019, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 424,16 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 424,16 Kč od 7.12.2019 do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 26.10.2015, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný, který se zavázal splatit půjčku do 5.12.2016, půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze částku 9 110 Kč. Žalobce se dále po žalovaném domáhal zaplacení částky 23 000 Kč s kapitalizovaným úrokem 14 805,89 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 4 988,76 Kč za dobu od 11.4.2018 do 6.12.2019, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 23 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22.2.2016, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný, který se zavázal splatit půjčku do 3.4.2017, půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze částku 1 640 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 26.10.2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách 27 840 Kč (smlouva o půjčce [číslo]). V kartě zákazníka/žádosti o úvěr ze dne 26.10.2015 bylo uvedeno, že žalovaný má trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], je nájemník, má aktivní půjčku u [příjmení] [jméno], je zaměstnán jako dělník na hlavní pracovní poměr, byla uvedena mzda 28 000 Kč a další příjem 7 000 Kč, jako výdaje byly uvedeny nájem/inkaso 4 500 Kč, výdaje domácnosti 7 000 Kč, splátky/půjčky/alimenty 2 000 Kč a výdaje na telefon 200 Kč (karta zákazníka ze dne 26.10.2015). Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dále dne 22.2.2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách 40 020 Kč (smlouva o půjčce [číslo]). V kartě zákazníka/žádosti o úvěr ze dne 22.2.2016 bylo uvedeno, že žalovaný má trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], je nájemník, vede samostatnou domácnost, je zaměstnán jako kulisák na hlavní pracovní poměr, má půjčku u [příjmení] [jméno] ve výši celkem 32 040 Kč s celkovou měsíční splátkou 3 720 Kč, byla uvedena mzda 19 000 Kč, další příjem 7 000 Kč a ostatní příjmy 1 000 Kč, jako výdaje byly uvedeny nájem/inkaso 5 000 Kč, výdaje domácnosti 5 000 Kč, splátky úvěrů 3 720 Kč a ostatní výdaje 400 Kč (karta zákazníka ze dne 22.2.2016). [právnická osoba] postoupil smlouvou ze dne 6.12.2019 pohledávky za žalovaným žalobci (oznámení postupitele o postoupení pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek). Žalovaný byl spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávek ze smluv vyzván k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 6.12.2019 odeslaným prostřednictvím pošty dne 7.1.2020 (oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Žalovaného vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 7.5.2020, podací lístek). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť poskytovatel úvěru jednal v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. 7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 8. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěrů své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí nedostál, když v případě smlouvy uzavírané dne 26.10.2015 vzal v úvahu na straně příjmů kromě mzdy nijak nespecifikovaný další příjem ve výši 7 000 Kč, u zaměstnání se nijak nezabýval tím, na jakou dobu je pracovní poměr sjednán, přičemž z karty zákazníka ze dne 22.2.2016 vyplývá, že již v únoru 2016 měl žalovaný jiné zaměstnání, nijak se nezajímal o rodinný stav žalovaného ani o to, zda má nějaké vyživovací povinnosti, nijak si neověřil, zda nemá žalovaný závazky i u jiných věřitelů, v tomto směru se spolehl pouze na údaj od žalovaného, na jeho ověření zcela rezignoval, nelustroval žádné obvyklé rejstříky ani centrální evidenci exekucí, byť u poskytovatele úvěru musela vzbudit pochybnost skutečnost, že žalovaný žádá o další půjčku, přestože má dosud nesplacenou půjčku u samotného poskytovatele. Rovněž skutečnost, že žalovaný měl trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], což je adresa úřadu, měla vést poskytovatele úvěru k větší obezřetnosti. V případě smlouvy uzavírané 22.2.2016, kdy měl žalovaný stále adresu trvalého pobytu na adrese úřadu, pak vzal poskytovatel úvěru na straně příjmů kromě mzdy v úvahu další nijak nespecifikované příjmy ve výši 8 000 Kč, opět se nijak nezabýval tím, na jakou dobu je sjednán pracovní poměr žalovaného, nezajímal se, zda má žalovaný nějaké vyživovací povinnosti, nijak si neověřil, zda nemá žalovaný závazky i u jiných věřitelů, ani nelustroval obvyklé rejstříky, a žalovanému poskytl další půjčku, přestože u samotného poskytovatele měl žalovaný nesplacené půjčky již ve výši 32 040 Kč. V obou případech se přitom jednalo o nikoli nízké částky. Protože poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí nedostál, jsou uzavřené smlouvy podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné. 9. Poskytovatel úvěru žalovanému na základě neplatných smluv poskytl finanční prostředky ve výši 39 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává ze smlouvy uzavřené ustanovení § 1879 o.z. Žalovaný již uhradil 10 750 Kč, zbývá proto vydat 28 250 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalov