43 C 262/2021-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 729,65 Kč za dobu od 30.5.2020 do 15.1.2021, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 283,33 Kč za dobu od 30.5.2020 do 15.1.2021, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 20 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30.11.2018, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný, který se zavázal splatit úvěr do 29.5.2020, úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze částku 4 370 Kč. Žalobce se dále po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 613,25 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 144 Kč za dobu od 8.10.2019 do 15.1.2021, kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 150,49 Kč za dobu od 8.10.2019 do 15.1.2021, s úrokem ve výši 19,27 % ročně z částky 16 613,25 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 613,25 Kč od 16.1.2021 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13.8.2018, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný, který se zavázal splatit úvěr do 7.10.2019, úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze částku 14 640 Kč. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 13.8.2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě níž byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách 36 000 Kč (smlouva o úvěru [číslo]). V kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13.8.2018 bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, je nájemník, žije v samostatné domácnosti, má dvě nezaopatřené děti, hlavním zdrojem příjmu je invalidní důchod od ČSSZ. K měsíčním příjmům bylo uvedeno, že má čistý příjem hlavní 8 431 Kč a další příjmy 6 000 Kč, k měsíčním výdajům bylo uvedeno, že výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, osobní výdaje 2 500 Kč, splátky úvěrů 735 Kč; bylo uvedeno, že bylo doloženo rozhodnutí o výplatě výsluhy a složenky – příjmy (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 13.8.2018). Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dále dne 30.11.2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě níž byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách 37 800 Kč (smlouva o úvěru [číslo]). V kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30.11.2018 bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, je nájemník, žije v samostatné domácnosti, má dvě nezaopatřené děti, hlavním zdrojem příjmu je invalidní důchod od ČSSZ. K měsíčním příjmům bylo uvedeno, že má příjem z invalidního důchodu 7 696 Kč a dále, že má další příjem ve výši 7 984 Kč; k měsíčním výdajům bylo uvedeno, že výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, osobní výdaje 3 400 Kč, splátky úvěrů 2 400 Kč; bylo uvedeno, že bylo doloženo potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a potvrzení o nájmu (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30.11.2018). [právnická osoba] postoupil smlouvou ze dne 15.1.2021 pohledávky za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávek). Žalovaný byl spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávek z obou smluv vyzván k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 19.2.2021 odeslaným prostřednictvím pošty dne 22.2.2021 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovaného vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 13.5.2021, podací lístek). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 7. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť ohledně výdajů žalovaného vycházel pouze z odhadovaných nijak nedoložených výdajů tvrzených žalovaným, bylo doloženo pouze potvrzení o nájmu při uzavření v pořadí druhé smlouvy, ohledně dalších výdajů nebylo při uzavření obou smluv doloženo ničeho, nadto v obou kartách bylo uvedeno, že žalovaný má dvě nezaopatřené děti, ve výdajích však nebyly zohledněny žádné vyživovací povinnosti. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jsou uzavřené smlouvy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 8. Jelikož smlouvy o úvěru byly od počátku neplatné, práva z nich nelze přiznat. Původní věřitel žalovanému na základě neplatné smlouvy ze dne 13.8.2018 poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a na základě neplatné smlouvy ze dne 30.11.2018 poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, tj. celkem 40 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Žalovaný již uhradila 14 640 Kč a 4 370 Kč, tj. celkem 19 010 Kč, zbývá proto vydat 20 990 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaný byl vyzván k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 22.2.2021, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. 25.2.2021, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty bylo pondělí 8.3.2021. Od 9.3.2021 je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše 8,25 % ročně je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení,. Soud proto žalobě co do částky 20 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 990 Kč od 9.3.2021 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu měl jinak právo, neboť byl v řízení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017), převážně procesně úspěšný (žalovaný měl úspěch co do 63 %, žalobce co do 37 %), žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.