43 C 55/2021-142 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku 1 813,18 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 23.10.2018 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 22.1.2018 finanční prostředky ve výši 17 518,32 Kč. Žalovaný dluží na jistině úvěru 15 000 Kč. Žalobce nemá k dispozici údaje a podklady k ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listin zjistil soud následující skutkový stav. [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22.1.2018 finanční prostředky celkem ve výši 17 518,32 Kč na účet žalovaného, a to dne 22.1.2018 ve výši 10 000 Kč, dne 26.2.2018 ve výši 1 136 Kč, dne 24.3.2018 ve výši 600 Kč, dne 9.5.2018 ve výši 5 000 Kč, dne 5.5.2018 ve výši 387,93 Kč a dne 26.6.2018 ve výši 394,39 Kč (smlouva o úvěru, šest potvrzení o platbě, sdělení [právnická osoba]). Žalovaný společnosti [právnická osoba] uhradil 9 389,79 Kč (devět platebních informací/výpisů z účtu). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 18.12.2019 společnosti [právnická osoba], která ji smlouvou ze dne 19.12.2019 postoupila žalobci (dvě smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení). Žalovaný byl vyzván k úhradě do tří dnů dopisem ze dne 7.11.2020 odeslanými prostřednictvím pošty dne 7.11.2020 (předžalobní výzva, poštovní podací arch). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy, která je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/ rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18), poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 17 518,32 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je žalovaný povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Žalovaný již uhradil 9 389,79 Kč, zbývá tak vydat 8 128,53 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění výzvou doručenou žalovanému při běžném chodu věcí třetí pracovní den po jejím odeslání, tj. dne 11.11.2020, posledním dnem stanovené třídenní lhůty byl 16.11.2020 a ode dne 17.11.2020 je žalovaný v prodlení, a žalobce tak má od tohoto dne nárok i na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše činila k prvnímu dni prodlení 8,25 % ročně podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 8 128,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 128,53 Kč od 17.11.2020 do zaplacení vyhověl (výrok I.), a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu měl jinak právo, neboť byl v řízení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017), převážně procesně úspěšný (žalovaný měl úspěch co do 58 %, žalobce co do 42 %), žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.