44 C 4/2022-17 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 810 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené televizní poplatky za období měsíce duben 2020 až měsíce prosinec 2020. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný se coby držitel televizního přijímače přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku v prosinci roku 2019, což vyplývá z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2021. Z přehledu nezaplacených předpisů, který je součástí výzvy k úhradě ze dne 8. 3. 2021, bylo zjištěno, že ke dni 15. 12. 2020 dlužil žalovaný na televizních poplatcích částku ve výši 810 Kč. K úhradě této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení byl žalovaný vyzván přípisem ze dne 8. 3. 2021 a přípisem ze dne 18. 5. 2021. Skutečnost, že žalobkyni nebyla dlužná částka zaplacena, žalovaný nerozporoval. 4. Dle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. 5. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 7. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud žalobnímu návrhu jako důvodnému vyhověl. Žalovanému coby vlastníku televizního přijímače vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. S úhradou poplatku za jednotlivé měsíce se žalovaný ocitl v prodlení vždy 16. dne příslušného kalendářního měsíce. 9. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve spojení s § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), který žalobkyně požadovala v kapitalizované podobě do dne podání žaloby. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., kdy soud úspěšné žalobkyni, která prokázala, že žalovanému nejméně 7 dnů před zahájením řízení zaslala výzvu k plnění, přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč. 11. Soud nepovažuje náklady na zastoupení žalobkyně advokátem za náklady účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud [žalobce] sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. 12. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 100 Kč za 2 úkony (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, předžalobní výzva) dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.