44 C 63/2021-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou dne 28. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 250.000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 30. 7. 2019 uzavřel s žalovaným„ Smlouvu o půjčce splatnou jednorázově“, a na základě této smlouvy žalovanému v hotovosti poskytl půjčku 250.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky jednorázově nejpozději do 30. 9. 2019. Žalovaný nezaplatil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 14. 7. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z listiny nazvané„ Smlouva o půjčce splatná jednorázově“ soud zjistil, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 30. 7. 2019 tuto smlouvu, v níž bylo potvrzeno, že žalovaný převzal od žalobce v hotovosti částku 250.000 Kč jako půjčku a zavázal se půjčku splatit jednorázově v hotovosti dne 30. 9. 2019. Výzvou ze dne 14. 7. 2020 žalobce vyzval žalovaného k vrácení půjčky se zákonným úrokem z prodlení, a to nejpozději do 22. 7. 2020. Výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím poštovní přepravy dne 15. 7. 2020. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalobce na základě této smlouvy poskytl žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti zápůjčku ve výši 250.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zapůjčenou částku nejpozději do 30. 9. 2019. Žalovaný však svému závazku nedostál a porušil tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde o výši a složení dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 250.000 Kč. 9. Žalovaný se nepochybně ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu, soud proto žalobci přiznal úroky z prodlení z jistiny v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 1. 10. 2019 do zaplacení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (žalobce byl osvobozen z 80 %) a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobce advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) po 9.300 Kč (tarifní hodnota 250.000 Kč), třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč a 21% DPH z částky 28.800 Kč, tj. 6.048 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 36.848 Kč. 11. Žalobce byl v daném řízení usnesením ze dne 20. 10. 2020, č. j. 44 C 148/2020-13, osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 80 %. Ve výroku III. tohoto rozsudku proto soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o přenesení poplatkové povinnosti v rozsahu 80 % na žalovaného.